Report z MTB Trilogy

MTB Trilogy sice není bikepackingový závod, ale je to poměrně náročný etapák, který svým převýšením, technickou náročností a atmosférou představuje mezistupeň mezi klasickými jednodenními maratony a vícedenními bikepackingovými akcemi. Funguje již od roku 2011 za tu dobu si vybudoval pověst jednoho z nejnáročnějších závodů nejen v republice, ale možná i na světě. Letos se poprvé jel jako závod kategorie UCI S2. To sice nemělo žádný vliv na dojmy ze závodu pro obyčejné závodníky, ale byl to český unikát, tak to musím zmínit. Do budoucna by to určitě mohlo přilákat i kvalitní zahraniční závodníky.

Zázemí je po celou dobu v Teplicích nad Metují, takže odpadá logisticky náročné přesouvání. O to více času pak zbývá pro závodníky po dojezdu do cíle. Letos měl závod celkem 4 etapy a prolog s délkou lehce pod 300 km a převýšením nad 10 000 m. Takže už se technicky nejednalo o MTB Trilogy, ale o MTB Quattrology…

Když jsem věděl, že mě začátkem července nečekají Míle, tak jsem si řekl, že si konečně tu MTB Trilogy zkusím a uvidím, jak jsem na tom nejen s technikou, ale i rychlostí na kratších závodech.

Koleno už vypadalo relativně dobře, takže jsem nemusel závod stornovat (jako třeba HOPE 1000 a 400 Ultra). V pátek 2. července jsem seděl ve vlaku směr Teplice nad Metují, abych stihnul registraci a rychlé projetí trasy prologu, než se na ní začne v 11 hodin závodit. Terén to byl zajímavý, ale vesměs jetelný, tak jsem se neunavoval důkladným projížděním a nějaké úseky vynechal.

Prolog

Než ale přišla čtvrtá hodina odpolední, kdy jsem měl startovat, spustil se silný déšť a asi dvě hodiny pršelo. Na mou jízdu už sice nepršelo, ale na start jsem to vzal ještě po krátkém úseku namotaném v prudkém svahu, kde to na bahně klouzalo natolik, že nešlo ani chodit, natož jet. Na start jsem přijel už pořádně zabahněný a očekával podobné podmínky i na trati.

Oproti juniorům z dopoledne jsem z brány vyrazil s rozvahou asi poloviční rychlostí a na prvních 100 m ještě zapínal Stravu, protože jsem na ni zapomněl. Pak už to bylo celkem jednoduchý – sundat brýle, protože jsem nic neviděl, jednou to položit, protože jsem si blbě najel, a pak to všechno nějak přejet. V cíli jsem akorát potkal startující úplně čistou špičku. Tak jsme prohodili pár slov o podmínkách na trati, já se jel umýt a oni zašpinit.

Na prologu jsem se cítil poměrně silně, protože tam nebylo tolik silových pasáží, spíš tam byla neustále nějaká technika. Nakonec jsem zakončil den na 55. místě celkově a 12. v kategorii s časem 44:33,5. Lépe už jsem se v etapě neumístil.

https://www.strava.com/activities/5563562018

1. etapa – THE BEST OF SUDETY

1. etapa měla být spíš takovou ochutnávkou toho, co nás další dny čeká. Já jsem ji asi podcenil nebo jsem začátek napálil nebo jsem si nějaké úseky z Mílí pamatoval jednodušší nebo měla nejkamenitější povrch, protože mi přišla pocitově nejtěžší, i když parametry tak náročná nebyla. Asi tak po 20 km se začalo ozývat koleno. Tak jsem zvolnil a nechal se postupně předjet všemi, s nimiž jsem se do té doby vídal. Na první občerstvovačce jsem se moc nenajedl, což jsem si musel vynahradit na té druhé, která ale neležela na hřebeni, ale pod kopcem, což mělo za následek o dost náročnější cestu nahoru.

Mimo tyto problémy jsem si to ale dost užil a zakončil den na 78./16. místě s časem 5:11:33,8. Navíc jsem zjistil, že z kopce mi to jede slušně, hlavně když je to prudký, takže jsem se ve sjezdech nebál pouštět brzdy. Omezujícím faktorem hlavně v delších sjezdech byly ruce – třeba sjezd Vodních zámků jsem si z Mílí nepamatoval ani extra dlouhý, ani extra náročný, ale až ze záznamu jsem zjistil, že jsem ho tehdy jel polovičním tempem… Hvězdu jsem sjel, teleskop mi v tom hodně pomohl.

https://www.strava.com/activities/5568239963

2. etapa – KLEINE ALPEN

2. a 3. etapa měly být nejnáročnější – buď délkou, nebo převýšením, ale v tom druhém za sebou moc nezaostávaly. V prvním sjezdu jsem si hned ověřil svou jistotu ve sjezdech a při pokusu o předjetí pomalejšího závodníka se hezky proletěl. Kromě povolené páčky aretace výšky sedla na teleskopu se nic vážného nestalo, ale trochu mě to uzemnilo.

Druhou etapu jsem na rozdíl od první rozjel s rozvahou, což byla strategicky poměrně dobrá volba. Sjezdy i výjezdy byly celkem dlouhé (200 m) a prudké, často na prašném povrchu, etapa těžká, v neznámém polském terénu, s velkým převýšením, se dvěma pády (v jednom krátkém prudkém sjezdu jsem přehlédl pařez a ustřelilo mi přední kolo), se ztracenou a nalezenou lahví, s 6 občerstvovačkami, a ještě s Hitlerovým tunelem. Hlavně jsem se nemusel omezovat kolenem a mohl závodit. Z mého pohledu se mi tahle etapa líbila nejvíc. Nakonec 70./14. místo a čas 5:48:26,5.

https://www.strava.com/activities/5574293281

3. etapa – VRANÍ HORY

3. etapa byla nejdelší a v závodním poli už byla znát únava, což mi celkem sedělo. Dost částí jsem měl projetých už z Mílí (hraniční patníkovka za Horním Adršpachem, okolí Královeckého Špičáku a Janský vrch). Začátek byl poměrně pozvolný, bez velkých kopců a z velké části sloužil jako přesun ke Krkonoším, které jsme nakonec ale vůbec neviděli, protože v nich pršelo, zatímco nás déšť míjel.

Strašákem dne byl výjezd na Královecký Špičák, který měl asi 350 m převýšení. Naštěstí po slušné cestě a hned za občerstvovačkou, takže to tak špatný nebylo. Já jsem se nejvíc těšil na Jánský vrch, kde jsem před rokem na Mílích spal v přístřešku, ale kvůli tmě a únavě jsem si ho nijak neužil. Nezklamal. Byl obsypán fanoušky, tak jsem se rozjel a letěl přes různé skalky až na závěrečný prudký sešup k další občerstvovačce. Zpětně bych řekl, že to byl nejlepší moment závodu. Pak už jen asi 20 km do cíle, kde jsem se zase v posledním sjezdu překonal a neskutečně to napálil, protože jsem si chtěl udržet pozici před borcem na fullu. Nakonec výborné 62./12. místo a 5:44:35,7.

https://www.strava.com/activities/5579344882

4. etapa – TRUTNOV TRAILS

Zatímco většina lidí si únavu odbyla třetí den, na mě padla až v poslední etapě. Své udělalo i menší převýšení a asfaltové úseky, ale na TT už mě to zase bavilo, i když to bylo docela kamenité. Projeli jsme dost trailů, já byl na TT poprvé, tak jsem se v tom moc neorientoval, ale konec Floutka s obřími klopenkami byl nejlepší. Pak jsem si dal na občerstvovačce carbosnack, který mě nakopnul a dojel jsem si do cíle této relativně krátké etpay už po necelých 5 hodinách s časem 4:41:08,66 na 71./12. místě.

https://www.strava.com/activities/5583939629

Mílaři

Večer ten den bylo vyhlášení, ale to mě nezajímalo tolik jako pozice Milana Hanyka, který se blížil do Teplic. Tam si dal větší pauzu, takže jsem měl možnost se s ním pobavit o přípravě, trase, a o Mílích obecně. Ve 4 ráno jsem se s ním ještě vydal asi tak kilometr po trase. Okolo šesté jsem poté posnídal s Tomášem Novotným a Radkem Musilem. Rozhodně to bylo příjemné zakončení celé akce před odjezdem domů.

Závěr

MTB Trilogy (nebo Quattrology?) mě mile překvapila svou velkou náročností, na několika místech proškolila a celkově mi ukázala, jak velké mezery ještě v technice jízdy mám. Bylo příjemné závodit každý den s hromadným startem, večer se pak sejít u piva a v noci spát třeba i víc než 8 hodin. Až trochu potrénuji rychlost, tak se tam vrátím, ale příští rok to nebude. Na závěr ještě přidávám pár poznatků a oficiální video, které ze závodu vzniklo. Já tam jsem v časech 1:55, 8:17 a 10:51, kdyby to někoho zajímalo…

  • Kolo bez brašen se do kopce tlačí velmi snadno
  • Teleskop je víc než full
  • I když jsem měl „jen“ Ikony od Maxxisu v šíři 2,35“, což mi nebylo vůbec doporučováno, s lehkým ufouknutím tlaku jsem na tom nebyl tak špatně, a dokonce jsem potkával i borce s hladším vzorkem a vyššími tlaky, kteří to taky nějak zvládli
  • Počasí vyšlo až na prolog pěkně
  • Atmosféra po dojezdu do cíle a sdílení zkušeností z jiných závodů je příjemná
  • Jsem rád, že etapy nebyly přehnaně dlouhé, i tak to enduristi měli na celý den
  • Výsledný čas: 22:10:18,203
  • Výsledné umístění: 64./12.
Napsal:

Jaromír Šolc

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *