Report – 1000 Miles Adventure 2020 (JŠ)

Před startem

  • V Praze ještě poslední den odeslat balík na CP2, nakoupit jídlo a zapalovač, udělat svačinu, vyfotit věci a odjet na vlak
  • Z Aše na kole, krajina je hodně opuštěná, ale počasí přeje
  • V sokolovně jsou zabrané všechny žíněnky, beru poslední a rozmotávám koberec uprostřed, dále registrace, vítání se se známými závodníky z jiných závodů
  • Noc překvapivě v pohodě, ale mohlo by to být lepší
  • Ráno snídaně, čekání, k obědu pizza, čekání, průběžně dospávání a nabíjení telefonu
  • Ve 2 přesun na náměstí, instrukce, několik rozhovorů se závodníky, podpis u tabule a vytasení na kontrolu povinné výbavy – v pořádku

Start

  • Nesmím jet rychle, držím se vepředu, GPS po 2 km hlásí vybité baterie a vypíná se (měl jsem ty z 444, kde v cíli měly 2 čárky ze 4)
  • Výměna baterií, propad dozadu, nevadí, neuženu se hned první den
  • Postupně se propracovávám dopředu, v zatáčkách mi to občas podjíždí, nesmím to tak hnát, čelo má slušný náskok
  • V jednom výjezdu mi kolo udělá hrozný zvuk (protočil se ořech), podle jiného závodníka mi jen odletěl kámen od kola, moc mu nevěřím
  • V dalším sjezdu přestává být slyšet cvrček, kontroluji zadní kolo, má boční vůli, ale jede
  • Před Skalnou už skáče přehazovačka a zadní kolo „pruží,“ ale osa je zapuštěná, kde má být
  • Dávám bagetu, cvrček občas naskočí
  • Za Flussbergem 100 m před kameramany už točím klikama naprázdno, David Chirnside mi věnuje 3 ziptie, připevňuji kazetu k výpletu, z kola je fixka s přehazovačkou
  • Ujedu 100 m, víc mi to na fixce nejde, kameramani jsou šťastní za obsah k natáčení
  • Nejdřív zkouším hledat servisy, pak dostávám radu, jestli to není osa, neměla by být, ale kontroluji a utahuji multiklíčem, je to ona, stříhám ziptie a jedu znovu stíhat startovní pole, ztratil jsem 15 minut
  • Do Kraslic předjíždím další závodníky, kopec dolů sjíždím hodně agresivně, nakupuji u Vietnamce sušenku a džus, posílám sms a vyrážím dál
  • Špičák, fotím, Přebuz, fotím, rašeliniště, fotím a předjíždím Johna Whitea, červená nad Novými Hamry je sušší, než jsem čekal, v Perninku zavřeli hospodu těsně přede mnou, minu Michala Ozogána nasazujícího čelovku
  • Božídarská rašeliniště za šera s krásným Měsícem, nefotím, nemám tak dobrý foťák, jen si to užívám, před Božím Darem sjíždím Tomáše Novotného, ve městě doplňuji vodu a společně na Klínovec
  • Ve sjezdu se přioblékám, z brašny mi vypadávají návleky, Michal si jich naštěstí všimne a po pár kilometrech mi je předává, bez nich by to mohlo být hodně zajímavé
  • Průjezd Kovářskou, druhá bageta, spát se mi moc nechce, ale raději zaleháváme před sv. Šebastiánem, čímž Michalovi obsazujeme přístřešek

Den 1

  • Noc je teplá, svítí Měsíc, moc toho nenaspíme, po 2 hodinách vyrážíme dál
  • Benzinka, průjezd Krušných dál, před Mníškem někoho zahlédneme (Michal), ale pak už ho nevidíme
  • Ochlazuje se, ve 4 bylo tepleji než v 8
  • Před Moldavou začíná pršet, snažím si udržet nohy v suchu
  • Na Cínovci nevěříme druhému místu, vždyť nejedeme šrot a ani jsme nikoho nepředjeli
  • Po chvíli dojíždí Michal a Davidové, tak to je asi pravda
  • Benzinka, Komáří Hůrka, Panenská, Tisá s vysokou travou, Děčínský Sněžník, sjezd k Děčínu a travers do Dolního Žlebu, ruce už toho mají dost
  • Za přívozem potkání Ivči, máme si udělat zásoby na Nordkap, ve večerce nic není, hledám potraviny, ale prodavačka je hrozně pomalá, Tomáš odjíždí
  • Za Meznou na chvíli usínám na lavičce
  • ČS Švýcarsko jedu v klidu, po technice k Labi je to příjemné zpestření, sjezdy valím, možná jsem vylekal pár tlačících rodin
  • Tanečnice, Kofola, sms, benzinka v Horní Poustevně, sms za Tomáše, který ztratil telefon
  • Na Nordkapu dojíždíme Davidy, prodloužená verze je celkem výživná, naštěstí za světla
  • Pak to nejede, Staré Křečany jsou ještě daleko, ale dojíždíme tam v půl 11
  • Docela zima, teplá polévka, buchta a pár rad na spánek, jedeme dál, první luxusní přístřešek je obsazen, druhý skromnější dáváme o půlnoci

Den 2

  • Ráno pořádná kosa, cesty nejsou pěkné, před Jedlovou snídám a rozjíždím se
  • Příjezd na Luž pěkný, sjezd loukou, naštěstí za sucha, ale vymrzáme
  • Několik kopečků, výživný Sedlecký Špičák, pod ním na trailu to jednou málem položím
  • Hrádek nad Nisou, obchod, jídlo, 20 km převážně do kopce
  • Poslední část před CP velmi výživná, ale očekával jsem to, jednou přejedu odbočku a beru to přímo lesem, oproti trase to je skoro lepší
  • Sjezd do CP1, 3 namazané rohlíky, Michal vzdal kvůli zádům, latrína, 2 rohlíky na cestu, přilepit pořádně tracker, doplnit lahve, vyrazit
  • Od této chvíle už jsem neviděl Tomáše, který si ale nešťastně smazal navigaci, ani nikoho jiného ze závodníků kromě Davida Pacholíka a Kai Uweho Lehnunga, bylo to jiné, ale řekl bych, že jsem si díky tomu závod víc užil
  • Výjezd do Jizerek v klidu, nahoře po kamenech a lávkách nádhera, sjezd z Kneipy taky pěkný
  • Před Jizerkou dostávám vynadáno za zastavení v protisměru na kraji poloprázdné cesty, Jizerka, další kamení a bláto, Kořenov, Harrachov, nákup u Vietnamců
  • Výjezd po asfaltu plném navoněných turistů, v útulně na chvíli usínám, na Dvoračkách nic nedávám, na Mísečky celý kopec tlačím, ve Špindlu v obchodě pořádně zásobuji
  • Výjezd po panelce, strmý sjezd, ale jetelný, strmý výjezd už tlačím, navečer krásné světlo
  • Na Výrovce doplnění vody a výměna baterií v navigaci (po cca 42 hodinách zapnutí), sjezd do Pece prázdný a brutálně rychlý, trochu vymrzám
  • Další kopec tlačím, Dolní Malá Úpa, Lysečinská bouda, zima s večerem, oblekám všechno, Rýchory – spát v 10 nebo jet 25 km k dalšímu přístřešku
  • Jedu, Žacléř, cesty v pastvinách nic moc, poprvé jedu v noci na Mílích sám (na ID jsem jel sám jen poslední noc), i loni jsem měl vždycky parťáka, zajímavá nová situace
  • Před Královeckým Špičákem dilema, jestli nabíjet vybitý telefon nebo světlo, dám telefon na 10 %, pak zhasne světlo, docela děsivá chvilka po tmě
  • U lomu zvažuji spaní v náklaďáku nebo bagru, ale j(e)du dál, cesty se občas ztrácí, jinde jsou kaluže, mám obavu o suché boty
  • Ve sjezdu po volných šutrech tlačím i dolů, projíždím několik vesniček a na Jánském vrchu v přístřešku usínám po půl jedné

Den 3

  • Ráno není síla vstávat po jízdě do noci, moc to nejede, v Adršpachu stíhám nástup na ranní směnu v Continentalu
  • Kolem Metuje nuda, v Petrovicích snídaně, bylo už načase, jídlo ze Špindlu už došlo
  • Neustále nahoru a dolu, na chvíli usínám na lavičce na kraji lesa a louky, pak sjedu na louku a potkávám fotografy
  • Svačina v Hronově, do Dobrošova tlačím a nemám sílu, sjezd k Peklu s brodem, voda studená, odbočuji do Pekla na polévku
  • Z Pekla podél řeky špatnou stranou, na chvíli se raduji, že přejedu na druhý břeh, ale stejně tak přejede i hezká cesta na první břeh, tak se dál trápím po té hnusné
  • Hrad Frymburk na kopci, Nový Hrádek s obchodem, pak začíná výjezd do Orlických hor
  • Výjezd opravdu krásný, po loukách, jen začíná být trochu mokro, před Šerlichem už jsou boty nacucané, voda přes celou cestu, na Šerlichu svíčková a přioblečení
  • Na Velké Deštné už jsem promočený, stejně tak i nohy, v teple se udržím jen rychlou jízdou, v případě nouze zastavím v přístřešku a zakuklím se ve spacáku a folii
  • Přejezd a sjezd OH opravdu zajímavý, valím louže nelouže, stejně jsem mokrý, u Pašerácké lávky jsem hodně rychle, do Klášterce nad Orlicí opatrně, je to hodně uklouzané
  • Definitivně mi odchází přední destičky, náhradní mám v balíku na CP2, těch 100 km bylo poměrně zajímavých
  • Kopec do Českých Petrovic, zastavuji u Hůlků, když se dodělává polévka (stejně jako před rokem), svlékám mokré věci, umývám se, jím, trochu vyprávím a poslouchám, v 9 jdu spát
  • Díky za jejich checkpoint a obrovskou ochotu, během 5 hodin dokázali udělat zázraky

Den 4

  • Vyjíždím v 1, mám trochu obavu z namočení bot, ale v Mladkově jsou suché a po mokrém Suchém vrchu taky, i když jsem musel občas pořádně zabrat, abych nemusel trávou chodit
  • Jít spát a vyjet dřív je mnohem lepší než jet pozdě do noci
  • V prostřední Lipce dávám pár minut spánku na zastávce za tmy, mezitím se rozsvěcí lampy a já vstávám do světla, vyjíždím na Roudný, krásný kopec, ale moc travnatý, nohy jakž takž suché do posledního úseku před Horní Moravou, kde je totálně zmáčím
  • Překvapivě rychle dojídám pořádné jídlo od Hůlků a přecházím na sušenky, širokou cestu ke stezce v oblacích vyjíždím v tempu, v dobré náladě a v mlhavém počasí, je to pěkné a liduprázdné, zajímavý kontrast oproti Krkonoším
  • Trailík před Medvědíma boudama si užívám, jen se znovu zmáčím od borůvčí
  • Paprsek, ale nestavím, jedu na CP2
  • Smrk po pro mě neznámé cestě, oproti 444 znatelně sušší, sjezd do CP2 trvá hodinu
  • Balík, malé jídlo, doplňuji zásoby, měním totálně sjeté přední destičky s asistencí asi 5 lidí, padají vtipy ve stylu „kolik lidí je zapotřebí k výměně jedněch destiček“, záchod, příjezd Davida, smažák, ne řízek, ale sním jen půlku, druhou balím s sebou, odjezd
  • Trochu zvláštní pocit, moc mi to nejede, na Dlouhé Stráně to jde těžko, zjišťuji, že mi škrtá přední kotouč o destičky, na stoupání destičky sundávám a hledám servis
  • Pod nádrží destičky dávám na kolo, málem se mi to nepodaří, pístky jsou blízko u sebe
  • U nádrže mlha a silný vítr
  • Ve sjezdu se destičky umoudřují, další kopec jdu pěšky, další sjezd už si užívám
  • Kolem Václavova u Bruntálu jsem ve zlaté hodince, krásně nasvícené kopce, pocitově vyšší teplota oproti Jeseníkům, trochu mi to připomíná Toskánsko, doplňuji vodu
  • Za Václavovem v kopci asi pětkrát stavím a fotím nádherný západ slunce za Jeseníky, protože se to mění každým okamžikem, raději už se neohlížím, ať tam nestojím hodinu
  • Jede mi to, teplota je příjemná, cesta není hrbolatá
  • Za Novou Plání je polňačka plná bahna a vody, nakonec přes Volárnu po písčito kamenité cestě, ve které ještě namáčím jednu nohu, dojíždím k přístřešku a usínám

Den 5

  • Lavička je šikmá, v půli noci se probouzím a ulehám na bundách na zemi, ráno se budím hodně nevyspaný
  • K snídani si dávám 2 km tlačení a přenášení skrz polomy, mokro a kopřivy po neexistující cestě
  • U každé vesnice s potokem se citelně ochladí, na poli za ní zase oteplí
  • Za Dvorcemi ulehám na chvíli na zem, jsem totálně unavený
  • U Kružberku zima, po odbočení ze silnice znovu ležím, ale ze strachu z bučících krav jen chviličku
  • Do Svatoňovic mokrou travou až po řídítka, namáčím jen nohy, ruce zůstávají suché
  • Několikrát usínám při zastávce na řídítkách, nemám energii na jízdu
  • Před Kyžlířovem se vysvlékám, projíždím úsek, který byl loni hodně rozjetý, ale teď je jen podmáčený, přejet kopec a do Hrabůvky na snídani
  • Na Maleníku dávám 20 minut spánku v přístřešku, čímž ukončuji problémy s únavou, odchytává si mě cyklista a fotí, prý už jede čtvrt hodiny proti trase a toho prvního nepotkal
  • Před Soběchleby v úseku plném kopřiv vidím na cestě pařez a předpokládám, že tam bude nájezd, ale jen se o něj zapíchnu a přistávám na řídítkách, naštěstí to nebylo ve velké rychlosti – to byl můj nejvážnější pád
  • Výměna baterií, vydržely přes 50 hodin
  • Už je vedro, ale na silnicích před Hostýnskými vrchy mě víc trápí silný protivítr
  • Nahoru tlačím, je tam méně popadaných stromů než loni
  • Odbočuji na Troják pro vodu a Pepsi a dávám se do řeči s týpkem na silničce, který vyjíždí úspěšného Drásala
  • Přes kopečky do Vizovic, nákup, Vizovické vrchy si užívám, další kopečky už tolik ne
  • V Popově jsem v 9, to bych mohl stihnout CP3 do půlnoci
  • Jenže kopec je dlouhý, na vrcholu potkávám bandu sedící u ohně, chvíli na sebe koukáme a přemýšlíme, kdo je pro koho větší zjevení
  • Hřebenovka, „sjezd“ v podobě rozjetých cest a bahna, jen tlačím
  • V Repákovci je autobusová zastávka, totálně unavený nebudu riskovat usnutí ve sjezdu, usínám s telefonem v ruce bez spacáku v ní
  • Nedávám si budík, po cca hodině a půl se probouzím, asi zimou, v sms mi dochází info o zmeškaném hovoru, Libor Procházka, patrně jsem neměl signál, v půl druhé pokračuji dál bez obav z usnutí ve vysoké rychlosti
  • Ve 2 jsem u Váhu, ale nějak se mi to nelíbí, objízdná trasa má 12 km, tak objíždím, lepší než utopit všechny věci
  • Před CP světlo, myslím, že to jsou organizátoři, ale je to Kai Uwe, prohodíme pár slov, popřejeme si hodně štěstí a pokračujeme dál
  • Celému CP3 jsem spánkem na zastávce totálně rozhodil spací režim, omlouvám se, dávám nabít telefon a světlo a usínám na hodinu

Den 6

  • Ve 4 budíček, balím, dávám si chleba s paštikou, překvapivě rychle ve mně mizí 3 krajíce, přitom jsem neměl hlad
  • Benzinka v Opatové otevírá až v 5, to je pozdě, honím otevíračku zákazu v 6, abych mohl pak celý den jet na pohodu, protože když budu mít zpoždění hned ráno, budu muset celý den hnát, to dává smysl, ne?
  • Moc nedává, první kopec sice dávám v tempu, stejně tak i sjezd, ve kterém několikrát málem lehnu, ale další kopec už jedu v klidu a pak částečně obcházím travnatou cestu lesem, u zákazu jsem v 6:32
  • Na Baske je plno lidí, ale všichni ještě spí, se zásobením počkám na Homolku
  • Cestou ještě minu partu asi 50letých chlapů ve fotbalových dresech, kteří na louce slaví ještě od večera a zvou mě k sobě, slyšet jsou na celé lesy, takže medvědů se nebojím
  • V několika sjezdech mám na mále, ale všechny jsem sjel!
  • Homolka zavřená, bufet otevírá až za hodinu, jedu dál
  • Ve Škrípově dobírám vodu a vydávám se do zákazu, tam už mi moc nejde jet, přikládám to kamenité cestě, ale už se projevují Achillovky
  • Do Čavoje docházím pěšky po silnici mírně do kopce, obchod, stoupání na Maguru
  • Prvních 200 m tlačím, posledních 100 m kolo nesu, je to mnohem příjemnější, je to prudký, ale nijak dlouhý, takže Magura není tak špatná
  • Nahoře usínám a doufám ve vyléčení noh
  • Na Štyri Chotáre už jdu pěšky, do Turčianských Teplic se musím hodně přemáhat a jet přes bolest, v 5 končím a hledám ubytování, s normálníma nohama bych zkusil minimálně Královu Studňu
  • Dávám si 9 hodin v teple s tím, že ráno uvidím, ale reálně už tuším, že to moc nepůjde

Den 7

  • Prvních 200 metrů je to dobrý, ale po kilometru už je to stejně špatný jako včera
  • Zkouším, že bych alespoň vyšel na Križnou, ať mám ten nejvyšší bod, ale už bolí i chůze
  • Volám organizátorům, že vzdávám, nebylo to těžké ani rychlé rozhodnutí, posílám sms a vracím se zpátky do Teplic
  • Potkávám Davida a Petra Jirouška, oba mě straší případy, kam až se to dá s Achillovkou dotáhnout, jsem rád, že končím včas
  • Ještě jsem se dozvěděl o deštivém počasí, které včera panovalo za CP3, já tomu naštěstí ujel a pršet začalo až na ubytování…
  • Pak už jen vlak, domů a shánění doktora

Konec

  • Měl jsem problémy s koleny i Achillovkami, končil jsem kvůli Achillovkám, kolena vždy stačilo roztočit
  • Obě Achillovky mají zánět, společně s mastí mám naordinované 3 týdny v klidu
  • Kolena mají natočenou čéšku v důsledku nestejně silných svalů na ni upnutých, ty slabé budu muset zesílit pomocí speciálního cviku
  • Patrně jsem si na problémy zadělal v Orlických horách a Jeseníkách, kde jsem měl nohy v mokru, trochu jsem je dorazil objížděním Váhu a definitivně kopcem za CP3, příště na to dám větší pozor
  • Ve výsledku nic hrozného, jsem rád za včasné ukončení, i když jsem ještě mohl s Kai Uwem zabojovat, asi to víc nepotěšilo organizátory, kteří neustále chtěli nějaké drama ideálně zakončené spurtem na cílové pásce
  • Nemrzí mě to, zdraví je přednější, pokračováním v závodě bych se jen zničil, užil jsem si českou část

Závěr

  • Jet vepředu jsem dokázal hlavně kvůli jídlu, kdy jsem se nespoléhal na sušenky, ale primárně na vydatnější kusy jako záviny, pečivo a co bylo po ruce, díky tomu jsem nebyl vypnutý, jako doplněk jsem měl sušené brusinky a kešu ořechy, sušenky tvořily rezervu pro dojetí k obchodu
  • Méně spánku se určitě projevilo, stejně tak lepší fyzická příprava, ale v obojím mám ještě velký prostor pro zlepšení
  • Naplno jsem si uvědomil, že mě baví spíše kratší a jezdivější závody, takže příští rok Míle asi nedám, sice jsem chtěl letos dát 2020 mil, ale primárně jako variantu nazpět jako druhé Míle, ještě si nechám prostor na afterparty, kde se definitivně rozhodnu, až uvidím, s čím přijdou organizátoři
  • Míle neměly v zadání být jezdivým závodem, ale hlavně těžkým, což splňují bez zaváhání, jenže s tou technikou je to jako s kořením v jídle – když jí je moc, už si ji nedokážete pořádně vychutnat
  • I když jsem to letos nezakončil pod obloukem, budu na letošní ročník vzpomínat mnohem lépe než na ten loňský, dokud to jelo, byla to velká jízda
  • Povedlo se mi splnit si cíle ze startu – víc fotit, jet víc na pohodu a víc si jízdu užít

Úseky, které jsem si fakt užil: rašeliniště za Přebuzí s večerním světlem, Božídarské rašeliniště s Měsícem, jezdivé Jizerské hory, mokré Orlické hory, stoupání kolem Dolní Moravy, Václavov u Bruntálu v teple a s večerním sluncem, Vizovické vrchy;

Úseky, kde jsem hodně trpěl: nový úsek mezi Žacléřem a Orlickými horami, ten byl fakt náročný, Jeseníky, kde jsem se bál o sucho v botách, větrná Morava;

Více fotografií buď na FB závodu nebo ode mě ve sdíleném albu.

V sérii „1000 Miles 2020“

2 thoughts on “Co si bereme s sebou na 1000 Miles 2020

  1. Ahoj kluci, máte nějakou představu, jakou dobu při jízdě strávíte v časovkářské poloze? Sám bych sice občas dal cokoliv za jinou polohu rukou, ale k nástavcům na řidítka bych se asi nepřinutil.

    1. Jestli to bude hodina denně, tak je to hodně. Dobře se v tom tlačí do kopce nebo rozbaluje sušenka, kapesník nebo ovládá telefon. Pokud máte načaté karpály, tak to opravdu přijde vhod, ale oba jsme si před startem řekli, že je vezeme spíš pro jistotu. Ono to není jen o časovkářské pozici, poměrně dobře se rukama drží za polštářky nebo se tam dobře suší ponožky. JŠ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *