Minule jsem psal o návštěvě servisu a výběru nového kola. Rád bych upozornil na zajímavě rozjetou diskusi pod článkem, kam jsem s vaší pomocí nasměroval několik myšlenek.
Asi jsem už chodil se džbánem pro vodu příliš dlouho, nebo spíš jezdil na svém kole, až se mi polámalo. Tentokrát bohužel nebude stačit vyměnit ložiško. Ze zadního náboje se ozývají strašidelné zvuky. Poprvé jsem je zaznamenal ve středu 18. 3. s tím, že mi asi praská ve středu. Ve čtvrtek jsem si všimnul, že mě tyto zvuky doprovází, i když nešlapu. (Ve středu mi praská ve středu, ve čtvrtek v náboji, to dá rozum.) Po krátké analýze problému jsem se rozhodl dojet opatrně domů a kolo na týden odložil. Po týdenní odstávce jsem se vydal do myčky, abych ho očistil, když na něm nebudu jezdit. Nevím, co přesně se za ten týden stalo, ale náboj přešel ze cvakání na něco jako lámání polystyrenu. Omlouvám se všem, kterým tento zvuk vyvolává husí kůži.
Mezitím jsem ale potřeboval dál jezdit a trénovat, tak jsem si vypůjčil krosovou Meridu Crossway z roku 2010 a začal objevovat novou dimenzi cyklistiky. To kolo na svůj věk nemá až tolik najeto a většina komponent funguje mnohem líp než na mém, ale celkovým dojmem jsem se vrátil o pár let nazpět. Posuďte to sami:
- Trojpřevodník
- 600mm řidítka
- Vidlice, která je tam jen pro parádu a nemá žádný přínos
- Úzké pláště bez vzorku, ale ne s menším valivým odporem
- Z předchozích dvou bodů plynoucí velmi nízký komfort, MTB pláště toho poberou vážně dost
- Vzpřímená geometrie úměrná účelu kola
- Kotoučové brzdy, bohužel bez většího brzdného účinku, paradoxně ta zadní brzdí víc než ta přední, která zase dělá víc kraválu než zpomalení
- Sedlo, které má špičku namířenou do nebes, v kombinaci s nepovolitelným zarezlým šroubem
Z předchozích bodů to může vypadat jako týden plný utrpení. Neříkám, že jsem si to kdovíjak užíval, ale stále to bylo kolo a neustále mě překvapovalo. Možná jsem jen začal objevovat zábavu na hraně, jakou teď objevují všichni na gravelech. Ve stoupáních jsem byl překvapen, kolik toho vyjedu a kolik přilnavosti ty úzké pláště mají. Rozhodně jsem toho vyjel víc, než co bych od pohledu na takové kolo odhadoval. Zároveň ale bylo docela vtipný, že v terénu ve vyšších rychlostech to najednou nebylo o limitech a odvaze jezdce, ale o tom, kolik ještě to kolo snese. Částečně i díky brzdám jsem z prudkých kopců jezdil stejně rychle jako na MTB. Moment zablokování kol přicházel velmi brzy, a tak jsem musel brzdit méně. Občas přišly okamžiky, kdy jsem v zatáčce najednou překročil limit plášťů, ale všechno jsem ustál.
Je to zajímavý. Tohle kolo bych si nikdy nevybral, neláká mě jeho určení (ale k čemu nebo pro koho jsou krosová kola určená???) a nad jeho osazením bych jen ohrnul nos. Přesto jsem s ním najezdil přes 200 km a nebylo to tak špatný. Když bych se navrátil do diskuse pod svým minulým deníkem z přípravy a vytáhl jednu myšlenku, tak jsem vůbec neřešil, na čem jedu a o to víc si tu jízdu užíval, protože to stále bylo pouze kolo. A to mě baví.
Příště už by to mohlo být o novém kole, ale nechci nic dopředu slibovat, trochu se to totiž zkomplikovalo. Pokud nechcete čekat 2 týdny na odtajnění v příštím deníku z přípravy, tak by se něco mohlo objevit na mé Stravě. Mezitím asi vyzkouším všechna kola, která doma máme.
Jaromír Šolc