Deníky z přípravy (JŠ) #9

Pojďme k tomu rovnou: Koronavirus. Nemyslel jsem si, že by mi nějak zásadně měnil plány na letošní rok, ale už se stalo. Kromě zrušení školy (což fakt neznamená prázdniny, volno a spoustu času na přípravu) a přesouvání různých akcí, které komplikují situaci spíš Michalovi, pro mě vyvstal zásadní problém s kolem.

Minule jsem psal o technických problémech, ty jsem v servise vyřešil během několika minut. Poznámka Petra Heiníka o tom, že by to chtělo generálku a výměnu většiny komponent, což by bylo drahý, mě nijak nepřekvapila. Přeci jen je používám šestou sezonu a letos jsem je chtěl obměnit společně s celým kolem. Odpověď na otázku, kdy představí aktualizovaný model, o němž jsme se bavili na podzim, však jo.

Pojďme na to od začátku

Pokud to nevíte, tak na RB jezdím už přes pět let a za tu dobu mi tato značka přirostla k srdci. Rozhodně její kola nepatří mezi nejlehčí, nejmodernější nebo nejprodávanější. Její unikátnost spočívá v dobře nastavené geometrii, jednoduchém designu, ruční výrobě, osobním přístupu a konfigurátoru, kde si můžete komponenty naspecifikovat podle chuti, případně si je sehnat jinde a objednat samotný rám.

Na letošní rok jsem si chtěl pořídit nové kolo, protože to dosavadní už je unavené a koncepčně neaktuální (dvojpřevodník, 27,5", duše). Zastavené fabriky a zpožděná dodávka trubek přesouvají představení nových modelů z původně slibovaného začátku roku na květen až červen. Pokud bych chtěl zůstat věrný značce, mám na výběr pouze gravel RX, ale ten nepřichází v úvahu.

Kam dál?

Po prostudování nabídky většiny světových výrobců propadám lehkému pocitu zoufalství. To není možné, abych si nevybral z tolika modelů a úrovní výbav. Nevím, jestli mám moc vysoké požadavky - dobrá geometrie, vidlice alespoň RS Reba, jednopřevodník s alespoň 10-50 kazetou, kvalitní brzdy (ne Shimano MT500 a podobné) a neošizená kola. Materiál rámu mi je jedno.

Problém je v tom, že výrobci raději udělají levný karbon než kvalitně osazený hliník nebo raději osadí kolo lepší vidlicí a přehazovačkou, aby ušetřili na brzdách, kolech nebo kazetě, které nejsou na první pohled vidět. Jejich počínání naprosto chápu, asi bych to v jejich pozici dělal podobně, ale teď mě to vytáčí, protože nakonec vždycky skončím u jednoho z nejvyšších modelů. Přitom by mi stačilo něco mnohem obyčejnějšího, ale tak nějak vyváženého. S geometrií minimálně na papíře problém u nikoho nenastal, tu mají všichni nastavenou dobře.

Už nad tím přemýšlím druhým týdnem a zatím nemám jasno. Pokud byste měli nějaké doporučení nebo tip, který jsem přehlédl, budu rád, když se o něj podělíte. Sám jsem na sebe zvědav, jak to nakonec vyřeším, i když nevím, jestli je to v tuhle chvíli ten nejdůležitější problém.

Jaromír Šolc | 15. března 2020 | #Deníky z přípravy