Michal Ozogán

Probouzel jsem se z toho bláznivého deliria. Ve vzduchu se vznášela vlhkost a chytala se mi na spacák. Už mi to bylo jedno. Poslední ráno. Hned při balení mě dojel Bruno Ferraro. Krátce jsme si vyměnili svoje pocity, než mi zmizel a už jsem ho nikdy neviděl. Takhle řeka „Po“ byla fakt nechutnost. Vůbec jsem netušil,… pokračovat ve čtení

Spal jsem velmi příjemné 3 hodiny. Zpětně mám pocit, že jsem si v tu chvíli užíval jako bohém. Cítil jsem se vyspinkaný pěkně do růžova. Při vstávání mě míjel závodník, který včera se mnou vyfasoval vodu (na trackerech jsem ho nenašel, ale byl myslím z Rakouska, křtím ho tedy na Rakušana). Cesta za moc nestála, takže… pokračovat ve čtení

Nemohl jsem usnout. Budík jsem si sice nastavil na delší spánek (4 hodiny), po dvou jsem nakonec už balil spacák. Vlastně jsem byl rád, že to tak vyšlo a mohl jsem jet. Byla strašná zima. Klepal jsem kosu a snažil jsem se všechno naházet do brašen. V tom spěchu jsem ve spacáku zapomněl jednu rukavici, takže… pokračovat ve čtení

Přes veškeré obavy a pochybnosti jsem se dostal na start ve velmi dobrém stavu. Rozhodnutí přijet dva dny před startem se ukázalo být jako prozíravé, protože přesun do Neapole pro mě znamenal probdělou noc, den plný stresu a vytahané ruce z vláčení krabice s kolem. Brzy ráno jsem odletěl z Prahy. Doba, kterou jsem strávil rozebíráním kola, ukládáním… pokračovat ve čtení

Ne vždy je nutné hledat dobrodružství v krajinách, kde lišky dávají dobrou noc. Zatímco u nás se v pohraničních horách dají najít téměř zapomenutá místa, centrum Itálie si představuji jako orchestr malebných vesniček s kamennými kostely. Tady se rodila evropská civilizace. Tady mi nehrozí, že pojdu hlady. Moc dobře si vybavuji, jak jsem se na tenhle závod… pokračovat ve čtení