Tour Divide #1 Kanada a Montana
Tour Divide se řadí k nejtěžším a nejdelším cyklistickým nonstop závodům bez podpory na světě, závodníci během něj překonají okolo 4 300 km a projedou pestrou americkou přírodou od hlubokých lesů přes rozlehlé pastviny až po pouštní step v jižních částech trasy. Každoročně se na trasu vydají samostatně stovky lidí, přičemž hromadný start se organizuje vždy druhý pátek v červnu. Letos se v tento den rozjelo na trasu asi 250 závodníků. Zástupci České republiky jsme na startu byli dva, Michal Ozogán a já.
Kolo mám nabalené oproti domácím závodům trochu více, ale i tak mezi ostatními vynikám tím, že toho moc nevezu. Nemám dokonce ani spacák, ale jen nouzový bivakovací pytel. Náhradní oblečení mi taky chybí, ale v brašnách vezu nepromokavé vrstvy a taky teplé, protože zejména na severu a ve velkých nadmořských výškách se tu i v červnu občas přežene sněhová přeháňka. Důležitou součástí výbavy je také velký sprej proti medvědům, protože šance na setkání s nimi je v těchto místech velká.
Pole závodníků se po startu rychle rozptýlilo a už po 70 km jedu prakticky sám. Pravidla závodu dokonce ani spolujízdu nedovolují a já tak mám možnost naplno se věnovat přírodě, sobě a tomu, abych se pohyboval směrem k cíli co nejrychleji. Závod je kromě jeho délky náročný především tím, že vede odlehlými oblastmi a není výjimkou, že celý den nepotkáte jediného člověka. Také měst a míst, kde lze doplnit zásoby jídla je opravdu poskrovnu.
Krátce ve vedení
Vrhám se do první noci, kdy vím, že závodníci přede mnou nemůžou být daleko. Nad ránem, kdy celou noc jedu, se mi chce trochu spát a v tom mě míjí Justinas Leveika, litevský závodník, který je horkým kandidátem na nejlepší umístění v závodě. Prý on i další lídři krátce spali ve městě Fernie. Nemůžu tomu uvěřit.
Později, když jsem přejel z Kanady do Spojených států a konečně jsem chytil mobilní signál, zjišťuji, že jsem celou noc jel na prvním místě. Polil mě studený pot z toho, že jsem vlastně cestu hlubokými lesy, které jsou plné medvědů grizzly, prorážel já. Prvních 450 km je za mnou, dělám první větší zastávku v Eurece a čeká mě krásná a kopcovitá Montana.
Postupně mě ještě druhý den v Montaně předjeli další 2 závodníci, Němec Ulrich Bartholmoes – loňský vítěz a Laurens Ten Dam – bývalý profesionální cyklista a desetinásobný účastník Tour de France. Moc mě těší, že jsem se s nimi měl šanci v závodě potkat a prohodit s nimi aspoň pár slov.
Druhý den přinesl poněkud pestré počasí, sluníčko rychle vystřídal silný déšť a když jsem postupně nabíral výšku, začalo intenzivně sněžit. Naštěstí jsem s tímto počítal a také jsem v zimě v těchto podmínkách trénoval, takže mě situace nerozhodila a s úsměvem pokračuji co nejdál to jde.
Sjíždím do dalšího města, kde musím nabrat zásoby na dalších 250 km, protože v tomto úseku přímo na trase není jediné město, natož obchod nebo hospoda. Vodu naštěstí zatím nemusím moc řešit, protože mám vodní filtr, přes který filtruji vodu z potoků a jezer, kterých je zde zatím dostatek. Druhý večer se konečně ukládám ke spánku na veřejně přístupném záchodě, mám v nohách dva dny jízdy a krásných 658 km.
Zimní počasí
Třetí den se mi jede fantasticky a pomáhá tomu zase trochu umírněnější počasí. Překonávám další horská sedla ve výškách okolo 2000 m n. m., cesty jsou poměrně jezdivé a někdy mi připomínají lesní cesty v okolí Jeřábu, takže se cítím skoro jako doma. Za jedním sedlem následuje nekonečný sjezd spáleništěm, kde žasnu nad jeho velikostí. Spálenou oblastí projíždím dobrých 20 km. Není žádnou výjimkou, že se trasa občas kvůli nim musí trochu měnit, naštěstí během celého závodu se mi požáry vyhýbaly.
Dále projíždím přes velké zemědělské oblasti a další hluboké lesy. Večer se stahují mračna a já riskuji a zkouším přejet ještě jedno sedlo, za kterým je chata, kde by se mělo snad dát přespat. Už při stoupání se začíná prudce ochlazovat a sněžit. Na vrcholu jsem celý zasněžený, v dlouhém sjezdu pak promrzám na kost. Na chatu přijíždím okolo 2. hodiny noční, spát se tam opravdu naštěstí dá, sice v nevytápěné chatce bez elektriky a vody, ale od pohostinného majitele jsem dostal dokonce čaj a sendvič. Neodmítám nic a jdu si rychle zdřímnout, budíček až na šestou, abych trochu zregeneroval.
Čtvrtý den je ve znamení ryzího diskomfortu. Pod 1600 výškových metrů prší, nad touto hranicí sněží, je to celý den půl napůl, ale krásná příroda mi stále kreslí úsměv na tváři. Projíždím znovu přes daleké pastviny mezi stády krav, opět skrz hluboké lesy s technickými sekcemi, kde sníh pohyb trochu ztěžuje a celý den opravdu není zadarmo. Proto po příjezdu do hornického města Butte ještě za šera v telefonu lovím levné ubytování. Během chvíle nacházím něco téměř na trase, sice bez sprchy, ale s normální postelí. Rychle navštívím místní fastfood a celý promoklý a syt ulehám.
Ráno pátého dne zjišťuji, že tělu teplá a suchá postel prospěla, vyrážím zase do zasněžených hor. Ráno je chladné, ale mám zase radost z pohybu a z toho, že můžu vidět krásnou krajinu. Čím více se blížím k jihu, tím více ubývá sněhu. Občas mě ještě zastihne vánice, ale když se přežene, teplota většinou rázem vyskočí ke 20 stupňům, což už je z hlediska cyklistiky poměrně příjemná teplota.
Překonávám dlouhý mírný výjezd do krásného širokého sedla a sjíždím do nekonečného údolí, kde mám poprvé opravdu pocit, že se nacházím na divokém západě. Blíží se další večer, a ještě do denní sbírky přidávám oblast s jedním dlouhým kopcem, kde je prý hojný výskyt pum. Žádnou jsem ale nespatřil, zato mě ve sjezdu už za tmy v kuželu světla vyděsí obří samice nejspíš losa s mládětem stojící uprostřed cesty. Naštěstí se mě taky lekli a včas z cesty uskočili.
O půlnoci přijíždím do městečka Lima, kde nacházím nocleh na poště. V těchto končinách jsou totiž přístupné místnosti s poštovními schránkami nonstop. Výhodou je, že vás tam nic nesežere, je tam teplo a sucho, nevýhodou je neustále rozsvícené světlo.
Po teplé noci na poště se vydávám na poslední ledový úsek Montany ještě za tmy. Teplota -5°C, jasno, ticho, z řeky v širokém údolí s pozvolným rozedníváním stoupá pára a já pomalu rozmrzám. Sluníčko mě pohání napříč pastvinami, ale dochází mi voda a z této řeky se ji brát bojím, protože přítomnost krav na každém kroku neznačí, že voda v ní bude kdovíjak pitná i po filtrování.
Projíždím osadu o pár domech, kde trčí ze země trubka s kohoutkem. Jediný přítomný pán říká, že z toho pije celá osada a že se téhle vody bát nemusím, zároveň mi nabízí kolu a sušenku. Neodmítám, protože jídla už taky moc nemám a cukr v krvi už chybí. Snadno pak překonávám průsmyk, který leží na hranici Montany a Idaho. Úsek v Idaho byl poměrně krátký, zato následující Wyoming mě dokázal potrápit. O tom ale zase v části druhé.
Napsal Tomáš Fabián
Sportovec milující diskomfort, stále hledající hranice své psychické a fyzické odolnosti.
Tour Divide 2024
- Tour Divide #1 Kanada a Montana 💬2
- Tour Divide #2 Idaho, Wyoming a Colorado 💬1
- Tour Divide #3 Nové Mexiko
💬 2 komentáře
Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš nějaký dotaz? Dej nám vědět do komentáře 👇
Dana Tichá
Krásné povídání. A hodně zdraví, štěstí a sportovních úspěchů.
13. 1. 2025 17:39 |Mohlo by vás zajímat ...
Report z Bohemia Divide 2022
Po minulém a z mé strany nevydařeném ročníku jsem se znovu postavil na start BD. Tentokrát jsem nepodcenil přípravu těsně před závodem, raději si vše zabalil víc na jistotu a týden před akcí se snažil co nejvíc spát. V podzimních podmínkách moc zkušeností s noční jízdou nebo spaním nemám, tak mě trochu děsil pohled na předpověď počasí.... Číst dále
Report z 1000 Miles Adventure 2020
Rychlý, bodový report z velmi těžkého ročníku 1000 Miles Adventure. Všudypřítomná zima, déšť a bahno vytvořily podmínky pro nejedno odstoupení.... Číst dále
Tomaš Barbírik
Ďakujem za report, perfektne sa to číta 👍
19. 1. 2025 20:21 |