Senzory srdečního tepu Coospo

Jaký senzor srdečního tepu používat? Stačí optický, nebo potřebujete EKG snímač – neboli klasický hruďák? V dnešním článku si ukážeme, která technologie se hodí na které tréninky a jaká jsou jejich omezení. Srovnám to i s optickým senzorem na zápěstí. Zároveň vám udělám recenzi produktů Coospo a mám připravené grafy, které porovnávají senzory v intervalovém a vytrvalostním tréninku. Tam se ukáže, kde má přesnost smysl.

⚖️ Porovnání technologií

Nejdřív bych řekl, že tohle všechno musíte řešit jen v případě, že si data ze srdečního tepu nějak vyhodnocujete nebo podle nich trénujete. Pokud je to jen číslo, na které se hezky koukáte, ale vůbec se podle něj neřídíte, je to vlastně zbytečný nákup. Podle toho, co od senzoru očekáváte a jak přesné výsledky potřebujete, si také můžete vybrat technologii, která vám bude stačit a bude levnější, než když rovnou sáhnete po tom nejdražším s nejpřesnějšími daty, která ve skutečnosti nepotřebujete.

První a méně přesná technologie je optický senzor srdečního tepu. Ten může být umístěný buď na zápěstí, často jako součást chytrých hodinek, nebo na předloktí či paži, kde může dosahovat větší přesnosti. Celé to funguje na principu prosvícení kůže. Pokud to hodně zjednoduším, senzor sleduje odraz světla od krve a na základě jejího pohybu detekuje rychlost tepu.

Tahle technologie má samozřejmě několik omezení. Celé je to postavené na algoritmu, který se snaží tep co nejpřesněji odhadnout, takže výsledek závisí na hardwaru (kolik má senzor diod) i na softwaru (jak dobrý je algoritmus). Základem bývají dvě zelené diody. Pro lepší data se ale začíná používat více diod – i pět – a různé druhy světla, aby byl výsledek co nejpřesnější.

Chytré hodinky obvykle měří tep na zápěstí, což je ale jedno z nejproblematičtějších míst. Zápěstí je hodně pohyblivé, není tak dobře prokrvené a není snadné tam senzor utáhnout tak akorát. Navíc je v zápěstí spousta kostí, se kterými musí algoritmus při výpočtu počítat. Přesnost tady ztrácí. Proto se objevují optické senzory na předloktí nebo paži, které mohou být mnohem přesnější. Paže je blíž k tělu, takže je lépe prokrvená, chlad na ni nemá takový vliv a hlavně zůstává relativně stabilní, zatímco zápěstí se pořád hýbe. Je tam tedy mnohem méně rušení.

Přesnost ale neovlivňuje pouze umístění senzoru. Vliv může mít například i barva kůže nebo opálení – tmavší odstín se nedá tak snadno prosvítit. Stejný problém dělají i chlupy. Svoje udělá i chlad, zvlášť na zápěstí, pokud není zakryté: ruka není tak dobře prokrvená a na výsledku je to znát. Co má také velký vliv, je pohyb končetiny. Jinak se senzor chová, když jedete na silničním kole a máte ruku téměř v klidu, a jinak ve sjezdu, při běhu s mácháním rukama nebo když ji jinak aktivně používáte.

EKG snímač funguje na úplně jiném principu. Nesnaží se tep odhadovat z odrazu světla, ale čte skutečné elektrické impulzy ze srdce. Nějaký algoritmus tep samozřejmě dopočítává i tady, ale vychází z reálného signálu, takže je výsledek mnohem přesnější a méně náchylný na nepřesnosti. Upevňuje se pomocí pásu na hrudník. Ten má na zadní straně vodivou vrstvu, aby se signály přenášely do senzoru. Pro přesnější data je nejlepší vodivou vrstvu trochu navlhčit – dost to pak studí – ale během výkonu ji už tělo zvlhčí samo. Pokud tedy chcete opravdu nejpřesnější data, hruďák je jediná možnost.

Nevýhoda je, že to není tak pohodlné na nošení. Musíte vychytat nastavení pásu, aby vám nepadal, ale zároveň neškrtil a nepřekážel při dýchání. Hrudník vám trochu stahuje a při větším pohybu a pocení se pás odírá o tělo, takže snáz dochází k nepříjemnému oděru, podráždění kůže nebo i vyrážce. V zásadě to není něco, co bych si s sebou chtěl vzít na závod. Právě proto jsem hledal přesnou alternativu, u které bych nemusel mít na hrudi žádný pás.

💪 Coospo HW9 Armband

Coospo je čínský výrobce, který nabízí různou elektroniku pro sporty. Kromě senzorů tepu má v nabídce třeba i cyklopočítače, wattmetry nebo elektrické pumpičky. Oproti zavedeným výrobcům samozřejmě potěší cenou, ale musíme se podívat, jestli je tu i kvalita.

Armband je jejich optický senzor na předloktí nebo paži. I s páskem váží jen 20 gramů, takže při nošení ho skoro nevnímám. Vlastně často zapomenu, že ho tam vůbec mám – na ultramaratonu jsem na něj úplně zapomněl. Obsahuje akumulátor (nejde tedy o vyměnitelnou knoflíkovou baterii), takže ho musíte nabíjet proprietárním kabelem s magnetickou koncovkou, na druhé straně s USB-A. Magnet drží dobře. Raději bych sice USB-C, ale chápu, že tohle řešení pomáhá vodotěsnosti. Výdrž baterie je 35 hodin, takže to zvládne běžný tréninkový týden, pro mnohé i měsíc, a vydrží i na většinu ultra. Jen na bikepackingu ho budete muset dobíjet.

Optický senzor má dvě zelené LED diody. Novější senzory od konkurence jich mají třeba pět, takže budou o něco přesnější, ale zároveň i dražší. Jak si Armband vede v přesnosti oproti EKG snímači, ukážu v kapitole se srovnáním.

V balení jsem měl dva pásky – jeden náhradní, což mi přijde fajn. Oba byly ve velikosti M a podle e-shopu jiné velikosti ani nejsou. Maximální obvod je zhruba 32 cm. Pokud máte obrovské hnáty, je možné senzor místo na paži použít na předloktí. Náhradní pásky si můžete případně dokoupit, což je za mě super základ.

Senzor má IP67, takže vydrží i krátké potopení do vody. Není určený pro plavání. Na konektivitu se sporttestrem využijete ANT+ nebo Bluetooth. Zapíná se a vypíná tlačítkem a pak ho jednoduše spárujete – já ho spároval s cyklopočítačem, hodinkami i s telefonem.

Doporučuji spárovat ho s telefonem a stáhnout si aplikaci. Senzor má LEDku s pěti barvami, která se mění podle toho, v jaké zóně zrovna jste. V aplikaci je ale nutné nastavit maximální srdeční tep, podle kterého se vám zóny spočítají. Ty bohužel nejdou ručně upravit a z maximálky se vždy počítají automaticky. Osobně jsem pro barevnou LEDku nenašel moc využití.

V aplikaci doporučuji poladit i alert. Senzor vám totiž začne vibrovat, pokud překročíte určitou tepovku. Buď si můžete nastavit vlastní horní limit, nebo alert jednoduše vypnout. Já to na Zapomenutých horách zpočátku neměl nastavené, a když jsem musel na jednom úseku dost spěchat, vibroval mi senzor skoro hodinu, protože jsem byl nad výchozím limitem. Alert jsem tedy nakonec vypnul. Správně nastavený ale může být skvělá věc, která vás v závodě upozorní, že se dostáváte nad svou ideální tepovku.

Celkově mi přijde, že zařízení je jednoduché a dobře zpracované. Na paži mi krásně drží a neměl jsem žádný problém se spárováním s několika sporttestry ani s telefonem. Aplikace, i když má velmi nízké hodnocení, mi vůbec nepřišla problematická. Vlastně mi přijde designově vydařená a dobře se používá – u některých čínských výrobců přitom hardware bývá v pohodě, ale software za moc nestojí.

Jediná výtka je, že jsem v prvních bězích míval výpadky měření. Nejdřív jsem si myslel, že je to hodinkami, protože na kole se mi tohle nestávalo. Nakonec jsem senzor přesunul z oblasti u ramene doprostřed paže (což doporučuje i sám Coospo) a otočil jsem ho z vnější strany paže na vnitřní, kde mám cévy viditelnější a světlejší kůži. To mi problém vyřešilo.

Senzor jsem měl na ultramaratonu Zapomenuté hory, kde běžel zhruba 15 hodin. S výpadky jsem tam neměl vůbec žádný problém, fungoval naprosto super a nijak mi nepřekážel. Obecně mi při běhání hrudní pás vadí a tohle je za mě skvělá alternativa. Na závodní bikepacking si ho pravděpodobně brát nebudu, protože bych se musel starat o nabíjení, musel bych mít s sebou proprietální kabel a celkově mi tam stačí data ze zápěstí.

K dostání na Coospo.com

♥️ Coospo Realzone H9Z

H9Z je klasický EKG snímač, neboli hruďák. Tady mi přijde, že v přesnosti mezi výrobci není až takový rozdíl a není tu moc co vymýšlet. Nicméně i tady je pár vychytávek, kterých jsem si oproti konkurenci všiml.

Samotný popruh na hruď není ničím speciální. Je tu jen jedna velikost a nikdy jsem mezi výrobci neobjevil převratný rozdíl. Výhodou je samozřejmě i to, že je tu jednotný standard a pásy i senzory jsou mezi sebou obecně kompatibilní, takže když budete shánět náhradu, nebude to problém.

Tento senzor je nabíjecí. V praxi to znamená, že vydrží méně – zhruba 50 hodin, zatímco knoflíková baterie třeba 200 – ale nemusíte ručně měnit baterii ani ji pořád dokupovat a máte větší jistotu, že se dovnitř nedostane voda. 50 hodin už je slušná výdrž, která na běžné tréninky naprosto stačí, takže ho není nutné dobíjet příliš často.

Líbí se mi, že díky LED diodě hned vím, že je senzor zapnutý. Není tu totiž žádné tlačítko, senzor se zapne sám, když elektrody zachytí signál z kůže. Není ale nutné ho dávat na hrudník, stačí ho probudit přiložením prstů – rozsvítí se logo a senzor vydá i zvukový signál. U hrudního pásu od Polaru, který jsem používal osm nebo devět let, jsem často nevěděl, jestli je zapnutý, nebo se jen nechytl. Tohle mi tam fakt chybělo.

Stejně jako senzor na paži, i tenhle svítí různou barvou podle toho, v jaké zóně jste, a přes aplikaci si můžete nastavit i horní limit pro alert. Barvy na hrudi mi ale nepřijdou jako nějaká extra výhoda – nebudu se dívat dolů na hruď, tepovku mám obvykle vyjetou na hodinkách nebo cyklopočítači.

I s pásem váží 43 gramů a nabíjí se přes magnetickou kolébku na USB-C. Odolnost proti prachu a vodě je IP67 – vydrží krátkodobé ponoření. Je to celé dost lehké a plastové, ale to jsou vlastně všechny. Budu zvědavý, jak dlouho to vydrží – ten Polar mi sloužil přes osm let.

I tady jsem po prvních používáních s kvalitou spokojený. Spárování funguje dobře, aplikace je OK a co se přesnosti týče, bylo tam přesně to, co bych od intervalů čekal. Nemám ale možnost to testovat proti certifikovanému zařízení. Porovnával jsem to hlavně s optickými senzory a od pohledu mi data přišla dobrá. Výrobce deklaruje přesnost zhruba ±1 % a hodnoty odpovídaly mému pocitu, jak moc zrovna makám.

Co mi přijde hloupé je, že v aplikaci můžete mít spárovaný pouze jeden senzor – buď ten na paži, nebo ten na hrudi. Pokud chcete nastavit druhý, musíte první zapomenout. Není to reálně takový problém, protože zóny a alert nebudu tak často měnit, ale je to zbytečné omezení. Do sporttestrů se pak dají spárovat oba senzory najednou (umí ANT i Bluetooth), takže je můžete střídat podle toho, co zrovna potřebujete.

K dostání na Coospo.com

📈 Srovnání přesnosti – kdy používat jaký senzor

Pro testování jsem porovnával následující zařízení:

• Garmin Fenix 6 – optika na zápěstí; nutno říct, že novější modely mají optický snímač přesnější
• Coospo HW9 Armband – optický senzor na paži
• Coospo Realzone H9Z – EKG na hruď (pro mě referenční hodnota, protože EKG je vždy přesnější)

Tuhle trojici jsem testoval ve třech různých scénářích:

• Intervaly na kole
• Vytrvalost na kole
• Vytrvalost při běhu

Intervaly na kole

Při intervalech se láme chleba. Tepovka tu rychle skáče nahoru a dolů a právě tady je nejtěžší zaznamenat její změny. Jel jsem pět jednominutových intervalů s co možná největším výkonem.

Fenix na zápěstí tohle rozhodně nedal. Intervaly často vůbec nezaregistroval, nebo je zaznamenal se zpožděním. Navíc bylo celkem chladno a měl jsem krátký dres, takže i díky tomu byl Fenix v intervalech hodně mimo. Z dosavadní zkušenosti vím, že někdy hodinky tepovku zachytí dobře a graf vypadá poměrně slušně, jindy se ale se skutečností výrazně míjejí.

Coospo senzor na paži a EKG byly už mnohem vyrovnanější a až na několik spiků vypadají křivky téměř totožně. Je ale vidět, že senzor na paži v některých místech „ujížděl“. Nejde o rozdíly, které by zásadně ovlivnily vyhodnocení tréninku, ale jsou tam. Nejvýraznější spike byl u maximální tepovky: optika na paži ukázala zhruba 193–194 tepů, zatímco hrudní pás kolem 180. To je rozdíl asi 13 tepů, což je při určování maximálky docela dost. Pokud bych si chtěl například nastavit novou maximální tepovku, vždycky bych ji měřil pouze přes EKG senzor. Ten optický může mít anomálie, kvůli kterým bych si zóny určitě neměnil.

Pokud tedy chcete dělat intervaly, optika na zápěstí nemusí stačit, hlavně v horších podmínkách. Optika na paži je ale pro ně dostatečně dobrá.

Vytrvalost na kole

U vytrvalostní vyjížďky v endurance zóně bylo teplo, a i tak byl Fenix na zápěstí místy mimo. Někde tepovku trochu nadsazoval, jinde byl o něco níž než ostatní senzory. Nejlépe je to vidět ve chvíli, kdy jsem na chvilku zastavil: senzor na paži i hrudní pás na pokles tepu zareagovaly velmi rychle, ale optika na zápěstí byla zpožděná a na změny reagovala pomalu. Podobné zpoždění je vidět i na dalších místech, kde tepovka klesala. Možná za to může algoritmus, který si hodnotu nejdřív dopočítává.

Když se ale podívám na průměrnou tepovku za celou vyjížďku, rozdíl není tak velký – zápěstí jen reaguje trochu pomaleji. Pokud tedy jezdíte vytrvalostní vyjížďky, kde tepovka tolik neskáče, je přesnost na zápěstí podle mě dostatečná a další senzor tam ani nepotřebujete.

Vytrvalost při běhu

Na běh jsem bohužel neměl moc sil, protože jsem byl ještě zničený ze Zapomenutých hor. Je to proto jen krátký test, zhruba 12,5 minuty. I tak je tu ale vidět zajímavý rozdíl.

V jednom místě hlásila optika na zápěstí kolem 150 tepů, což byla podle mě úplná blbost. Šel jsem hodně na vytrvalost, žádné extra tempo, takže tolik jsem určitě neměl. Senzor na paži ukazoval zhruba o 13 tepů míň a hrudní pás o dalších zhruba 15 tepů míň. Rozdíl mezi zápěstím a hrudním pásem tak byl na jednu, možná dvě tepové zóny. Čím déle jsem ale běžel a čím víc se dostal do svého obvyklého tempa, tím víc se hodnoty srovnaly a byly si velmi podobné.

Obecně tedy často nejde o to, že by méně spolehlivé senzory ukazovaly extrémně jiná data. Jen jim trvá o něco déle, než se dostanou na hodnotu, která tam skutečně má být.

👨‍⚖️ Závěr

Obecně jsem byl z výrobků Coospo příjemně překvapený. Zpracování mi přijde dobré, je tam několik malých vychytávek, které využívám. Spárování funguje na jedničku a i aplikace je funkční. Zarazilo mě vypadávání senzoru na paži, ale když jsem vyladil umístění, už jsem s tím neměl problémy a při 15hodinovém běhu se choval v pořádku.

Senzor na paži je za mě skvělá alternativa hlavně pro běh a delší akce. Přesnost je na velmi dobré úrovni a proti EKG jsou rozdíly minimální. Určitě ho budu využívat na všechny běhy. Často běhám v chladu a v krátkém rukávu, kdy zápěstí není tak dobře prokrvené a měření na něm není úplně dobré, a hrudní pás při běhu zase nemám rád. Právě tady poznám rozdíl i při vytrvalostních aktivitách.

U kola pravděpodobně zůstanu u hrudního senzoru. V zásadě mi na kole nijak nevadí a je přece jen o trošku přesnější. Hlavně na intervaly, kde tepovka skáče nahoru a dolů. Navíc z něj dostanu reálnou hodnotu na maximálku, optice bych v tomhle nevěřil kvůli spikům. Na vytrvalostní vyjížďky ale klidně použiju senzor na paži, když se mi nebude chtít nasazovat hruďák.

Pokud bych měl mít jen jeden senzor, pravděpodobně bych vzal ten na paži. Je univerzálnější – použiju ho na běh, na kole i na intervaly – a rozdíl v přesnosti není tak velký. Hruďák je pak hlavně pro případy, kdy chcete opravdu tu největší přesnost, protože EKG je vždy přesnější. Pro většinu lidí je ale optika na paži úplně dostačující.

Mohlo by vás zajímat ...

Powerbanka Klarus K5 – vhodná na cesty a outdoor aktivity

Stačí na měření tepu optika, nebo potřebujete hruďák s EKG? Otestoval jsem čínské senzory tepu Coospo a porovnal je s hodinkami Garmin Fenix 6 při intervalech, vytrvalosti na kole i běhu. Číst dále

Powerbanka Nitecore NB10000 gen 2 – lehká … ale vydrží?

Stačí na měření tepu optika, nebo potřebujete hruďák s EKG? Otestoval jsem čínské senzory tepu Coospo a porovnal je s hodinkami Garmin Fenix 6 při intervalech, vytrvalosti na kole i běhu. Číst dále