Pití

Pité je stejně jako jídlo velmi důležitou pochutinou, kterou s sebou vozíme. Musíme ho mít dostatek, abychom netrpěli dehydratací, ale zároveň ne nadbytek, abychom si nepřivodili kýlu při přenášení kola přes padlý strom. Zajistit si optimální přísun tekutin je velmi těžké, mnoho z nás se proto uchyluje do stravovacích zařízení, aby doplnilo vitamíny. Proto je dobré zodpovědět si před výjezdem několik otázek.

Kolik litrů vozit?

První otázkou je, kolik litrů tekutin potřebujeme za den vypít. To se samozřejmě mění podle teploty. Ve vedrech nemusí stačit ani 12 l, naopak v zimě si často vystačíme jen se 2 l na celý den. Pozor, zimou mám na mysli teploty okolo bodu mrazu. Pokud plánujete výpravu na Antarktidu, kde bude -40 °C, budete pít daleko víc. Taková extrémní zima tělo dehydratuje podobně jako vedro,

Objem vody, který s sebou potáhneme jistě ovlivní i počet míst, kde bude možné tekutiny doplnit. V horách lze často nalézt nějaký potůček nebo sníh, který nás případně zachrání, ale na poušti takovou šanci nedostanete. Tohle jsou ale krajní situace, do nichž se příliš často nedostaneme.

Pro běžnou výpravu za normálního počasí nedaleko od civilizace by nám mělo plně dostačovat kolem 2 l – tedy jeden vak nebo 2 až 3 bidony. Pokud využijeme vstřícnost domorodců a stravovacích zařízení, z čehož často vznikají zajímavé příběhy nebo vzpomínky, a pokud budeme průběžně hlídat zbývající zásoby, neměli bychom se dostat na sucho. Kvůli jednomu horkému dni nebo dlouhému úseku bez možnosti doplnění nemusíme brát celou cisternu. Pití patří k nejtěžším částem výbavy, tak proč si raději místo toho na obtížnější úseky nevzít PETku do kapsy od dresu a o to mít lehčí kolo po zbytek jízdy, kdy tolik tekutin potřebovat nebudeme?

Na Tour Divide, kde se občas nějaká poušť objeví, ale kde většina trasy vede v horách, pro tyto případy berou závodníci 4l vaky.

Vak nebo bidony?

Jestli vzít větší vak na záda, případně do rámové brašny, nebo mít několik menších bidonů rozmístěných různě na kole je další otázkou. Každé řešení má svá pro i proti a dost souvisí s celkovým konceptem výbavy.

Vak na zádech je velmi dostupný, nevyžaduje žádné speciální brašny a nezmění ovládání kola. Vak v rámu už vyžaduje rámovou brašnu, ale zároveň velmi odlehčí sedlu a zachová snadnou dostupnost. Bohužel se zatím nezačal vyrábět vak trojúhelníkového tvaru, což lehce komplikuje jeho umístění do rámu. O něco podobného se pokusila společnost CrankTank, výsledek můžete posoudit zde.

Pro bidony mluví zejména jednoduchost. Nemusíte na kole nic měnit nebo složitě instalovat, sednete a jedete. I vaše prababička vám je bude schopna naplnit, protože odšroubovat víčko není zrovna složitý úkon, ale komplikovaný vak se složitým mechanismem si většinou budete muset plnit sami. Když je ztratíte nebo začnou téct, jednoduše je nahradíte. Největší výhoda spočívá v jejich nevelkém objemu, takže je můžete naplnit různými příchutěmi a později si je všechny vychutnat. To umožňuje i vak v kombinaci s bidonem, což je asi nejlepší volba na první výjezdy. Kromě toho také máte přehled o zbývajícím množství vody.

Bidony nemusíte vozit pouze v rámu. Existuje mnoho dalších míst, kam se dají umístit – zespodu spodní rámové trubky, na vidlici, na sedlovku, shora na horní rámovou trubku, na představec, do food pouche/stem bagu. Většina gravelů umístění na tato místa usnadňuje přítomností šroubů už z výroby, případně má jiné libůstky – například 3 košíky v hlavním rámovém trojúhelníku – ale i na “nepřipraveném” kole s pomocí adaptérů lze tato místa využít. Pokud by vám ani tak nedostačovala kapacita, lze pořídit i adaptér pro umístění 2 košíků na místo jednoho. Originalitě se meze nekladou, proto lze nalézt láhve i mimo vyjmenovaná místa.

Jak na sladké nápoje?

Ještě si dovolím poznámku o sladkých nápojích. Vždycky je vhodné mít k dispozici i čistou vodu, někdy sladké potřebujete, jindy se vám všechno obsahující cukr protiví. Dobře se jede na džus, případně mám ještě vyzkoušenou kombinaci radleru a coly. Na tu to chce kvalitně utěsněnou láhev. Taky je vhodné nesnažit se bublinky předem vytřepat a pak udržet pusou, dokáží nemile překvapit. Já to od nich schytal ve Vizovicích. A ještě poslední rada: přibalte si s sebou malé množství ionťáku – vodu seženete všude, ochucené nápoje ne.

Čistit vodu?

Na místech, kde je voda dostupná pouze z přírodních zdrojů, případně tam, kde nevěříte vodě z kohoutku, do hry vstupují čističe vody. Jedná se o mechanické filtry anebo tablety, které odstraní většinu nečistot. Ačkoliv je obava opodstatnitelná, velmi často zůstanou tyto vynálezy nepoužity. Samotné čištění je poměrně zdlouhavý proces, takže zůstanete u důvěry v čistotu potůčku a vodu pijete rovnou.