Pedály Crankbrothers EggBeater 3
SPDčka jsou Shimano, že jo? Ze všech stran na ně slyším opěvování a chválu. Je to takový pedálový Bůh. Jenže já asi upadl v jeho nemilost, a proto jsem se rozhodl hledat alternativy. Letos v zimě jsem přešel na takzvané šlehače od Crankbrothers. Najezdil jsem s nimi 9 tisíc kilometrů a cítím spokojenost.
Když jsem se poprvé vydal na závod 1000 Miles Adventure, ještě jsem ani nevěděl, co to SDP jsou. Tehdy jsme „šli na Výrovku“. Martin vedle mě křupal. Tyhle spd… musí to být zabiják, říkal jsem si. Tohle bych si na kolo nedal. Ještě bych se zřítil někam po potoka… A neuběhlo ani pár měsíců a už jsem si pořizoval Shimano XT PD-M8000, prý nezničitelné pedály. Pro vstup do světla nášlapů to byla rozumná volba.
Nebyla to ale láska na první pohled:
- I na nejlehčí nastavení pružiny mi přišlo vycvaknutí pedálu příliš těžké.
- Prvotní zaučování mě stálo tři krvavá kolena – za jedno byla zodpovědná hlídka městské policie.
- Vrzaly. Ale neskutečně. Vytáčelo mě to a nic nepomáhalo. Silikonový olej, nic. Speciální sprej na pedály, nic. Nové kufry, nic. Dal jsem na ně trochu oleje na řetěz a na dvě hodiny byl pokoj.
- Ve zhoršených podmínkách šlo vycvakávání opravdu ztuha a tohle se projevilo hlavně loni na Carpatia Divide, kde bylo bahno stejně přirozené jako písek na poušti.
A celá takhle neslavná eskapáda skončila někdy v prosinci, kdy se mi při našlápnutí jeden pedál prostě rozpadl. Snažil jsem se sesbírat všechny díly, ale bohužel se mi pár pružinek zatoulalo a už jsem nebyl schopný je dohledat. Po zhruba osmi tisících kilometrech se mi Shimana odebraly do věčných lovišť. A to byla skvělá příležitost vyzkoušet něco nového.
Podle základního monitoringu nemají šlehače dobré jméno. Prý moc nevydrží, servis stojí hodně a na Shimano božstvo prostě nemají. Jenže:
- Váží o 63 gramů méně. To znamená, že si s sebou můžu brát o jednu tatranku a pár drobků víc.
- Jsou v červené variantě, takže mi ladí ke kolu
- Nebudu mít problém za stižených „povětrnostních“ podmínek. Rozuměj bahenní lázni.
Proto jsem se rozhodl pro pozdního Ježíška.
Zkušenosti
Už jsem se šlehači najel slušnou štreku a vlastně o nich nemůžu říct mnoho negativ. Když je srovnám se Shimanem – mají jiné kufry. To není na bikepacking úplně ideální, protože v případě nějakých problémů nepůjdou tak lehce nahradit. Kufry jsou z mosazi a slyšel jsem, že se rychleji opotřebí. V praxi jsem je měnil asi po 8 tisících kilometrech. A spíš pro jistotu, protože jsem nijaké zhoršené vlastnosti pedálu nepocítil.
Nevýhodou kufrů od Crankbrothers je dvojnásobná cena. Za jeden pár dáte zhruba 500 korun.
Vycvaknutí a nacvaknutí funguje bez nejmenších problémů. Není tu možnost měnit sílu pružiny, ale naštěstí mi pedály vyhovují přesně tak, jak jsem je vytáhl z krabice. Na chod v bahně si vůbec nemůžu stěžovat a měl bych snad i někde vyhrabat fotku, jak našlapuji s hroudou bláta na botě. (Nevyhrabal)
Co musím přiznat, tak když jsem vyrazil v březnu na Ještěd a na nohách se mi udělala koule ledu a sněhu, nenašlápl jsem. Tady by ale pomohly jen vyhřívané podrážky ... Troufl bych si ale říct, že jsem pedály vůbec nešetřil.
Co se týče výdrže, už mi slouží déle než XT Shimana, ale je to samozřejmě n=1 zkušenost. Před Mílemi jsem si nechal vyměnit ložiska za nějakých 300 korun (bez práce) a otáčí se zase jako nové. Crankbrothers také prodávají i tzv. refresh set, kde jsou nová ložiska a prachovky a celkově to prodlouží životnost. Jelikož jsem u Shimana taky čištění absolvoval (a menší vakl mi v nich zůstal), neřekl bych, že na tom jsou s životností špatně. Ba naopak.
Celkově jsem s Crankbrothers velmi spokojený. Jak jsem poseroutka, rád z kola rád vystupuji, a to teď není problém ani v zabahněném terénu. Zároveň se mi nikdy nestalo, že bych vystoupil proti své vůli. Jsou o něco dražší, stály mě asi o čtyři stovky navíc, což není nic závratného.
Pokud bych si měl pořídil znovu, zvolil bych stejný model. Dvojková verze je sice cenově přívětivější, ale některé části má z ocele (a jednička ještě víc). Naproti tomu u trojky naleznete ocel nerezavějící. A vzhledem k tomu, co s nimi dělám, se bude odolnost proti korozi hodit.
Naopak do titanových šlehačů jedenáctek bych už nešel. Poměr cena výkon hodně vyskakuje z mých představ.
Napsal Michal Ozogán
S bikepackingem jsem začal v roce 2015. Nevěděl jsem nic o kolech ani o přežití v přírodě. Od té doby jsem najezdil desítky tisíc kilometrů u nás, na Slovensku, ale i v Alpách nebo Spojených státech.
💬 2 komentáře
Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš nějaký dotaz? Dej nám vědět do komentáře 👇
Mohlo by vás zajímat ...
Report z Bohemia Divide 2022
Po minulém a z mé strany nevydařeném ročníku jsem se znovu postavil na start BD. Tentokrát jsem nepodcenil přípravu těsně před závodem, raději si vše zabalil víc na jistotu a týden před akcí se snažil co nejvíc spát. V podzimních podmínkách moc zkušeností s noční jízdou nebo spaním nemám, tak mě trochu děsil pohled na předpověď počasí.... Číst dále
Jak jsem vyměnil na kole každý šroubek a připravil ho na Míle
Na kole záleží! To jediný výrok, o kterém bych se do krve hádal. Všechno ostatní bude jen výcuc z osobních preferencí, vydřených zkušeností, návštěv cykloservisu a rad náhodných lidí na internetu. Nebude to o tom, jak postavit ten nejlepší speciál na Míle. Bude to o tom, jak jsem z levného hliníku přešel na karbonový závoďák a změnil... Číst dále
Crankbrothers
Dobrý den,
zkuste ještě zvážit variantu Candy.
Přešel jsem na ní, když jsem jednou vzal o kámen (trochu víc) a EggBeater ohnul.
Candy má “šlehač” chráněn a taky mi vyhovuje větší plocha. Bahno a bordel, žádný problem. Odzkoušeno na BD2020.
Hezký den
13. 10. 2020 9:47 |Tomáš Vajdiak
Redakce Bez Podpory
Dobrý den,
díky za tip, až se mi někde rozpadne, zauvažuji.
Michal Ozogán
2. 11. 2020 17:59