Bez podpory

Na ultra se mi nezdají sny. Proč taky? Ještě aby se mozek zaobíral výrobou nějakých nesmyslů, které stejně netočí pedály. Ne, téměř okamžitě se přepínám do nejhlubšího módu klimbání. Jen minutu či dvě si užiju polohu ležmo, kdy vím o tom, že nešlapu a že si alespoň na chvíli schrupnu. Obvykle mě z té prázdnoty vytrhne… pokračovat ve čtení

I když jsem ráno vstával už ve čtyři, zůstal jsem tam poslední. V porovnání s ostatními jsem nebyl žádné ranní ptáče. Nebylo jednoduché se vychumlat ze spacáku, protože okolní svět mně soužil svou nepřívětivostí a chladností. A to nebylo to nejhorší. Ty dvě hodiny stačily zadku, aby zpohodlněl. Prvních několik minut dával hlasitě najevo, že se mu… pokračovat ve čtení

Čirou náhodou tím samým místem jel další závod podobného ražení. Jestli se nepletu, byla to silniční akce okolo celého Polska. Takže i když jim to fičelo rychleji, měli před sebou mnohem více kilometrů. My jeli na server a oni na jih. Nejspíše i kvůli tomu byla se správci přívozu dohodnutá prodloužená převážecí doba, takže jsem… pokračovat ve čtení

Spánek byl velmi krátký a rozhodně mi nepřinesl klid ani pokoj. Silnicí každou chvíli projíždělo auto nebo kamion, takže i když jsem si naordinoval hodinu a půl snění, v praxi na něj došlo minimálně. To nemluvím o demotivujícím projíždění dalších cyklistů, kteří poctivě šlapali. Sbalil jsem si svoje mokré věci a vyrazil do studené temnoty. Neustále… pokračovat ve čtení

Je to ta neuhasitelná žízeň po neznámu. Vydávat se pořád dál a dál a hledat konec samotného světa.  Já naštěstí vím, že náš svět není žádné koleso od auta, aby měl konec a začátek. Na druhou stranu existuje zažité myšlení, že čím dále na východ jdeme, tím víc se dědiny stávají konci světa podobnější. Mým… pokračovat ve čtení