Nejčastější bikepackingové chyby

Ačkoliv se dá jakékoliv bikepackingové dobrodružství popsat jen pomocí superlativ, musíme si uvědomit, že časem zapomínáme na špatné momenty ve prospěch těch dobrých. To sice není na škodu při zpětném pohledu, ale proč si neužít i tu jízdu samotnou. V tomto článku si popíšeme několik školáckých chyb, kterým bychom se měli obloukem vyhýbat.

Všeobecný znak pro všechny chyby je buď přehnání, nebo podcenění určitého aspektu, proto je důležité najít si střední cestu pro danou situaci, počasí nebo účel. Neexistuje ideál toho, co je správné a co už ne. Proto u jednotlivých bodů zůstaneme v teoretické rovině bez čísel nebo hodnot.

Moc věcí

Velká míra bezpečnosti, kdy se nemusíme bát o jakýkoliv nedostatek, má i své stinné stránky. Především je to hmotnost, kterou s sebou musíme vézt, tlačit do kopce a brzdit z kopce. Nejednoho člověka to vysílí. Plně naložené kolo se hůře ovládá.

Nejpalčivější na tom všem je, že stejně polovina věcí zůstane nepoužita (a tedy by mohla zůstat doma), protože se nenaplní naše největší obavy ze všeho nepředvídatelného. S větším počtem kusů výbavy v brašnách taky roste neuspořádanost a obtížnost nalezení menších kusů na jejich dně.

V okamžiku, kdy se rozhodneme výbavu odlehčit a něco odebrat, je více než pravděpodobné, že přesně to budeme v terénu potřebovat. Rada na závěr zní jasně: „neberme toho moc, abysme to nemuseli odebírat, protože když nic neodebereme, nic neodejde, ale zároveň nepotáhneme to všechno navíc.“

Málo věcí

Odebrat vše nepotřebné zní v klidu a teple domova naprosto jednoduše, ale čím víc se výlet blíží, tím více pochybností máme, co všechno do kategorie „nepotřebné“ spadá. Může se velmi jednoduše stát, že nás odlehčování chytne natolik, že zapomeneme vzít něco naprosto základního a potom zůstaneme někde viset z naprosto banálního důvodu. Pokud odebereme důležité oblečení, může se stát, že budeme následně v noci mrznout a riskovat rýmičku. O zapomenutém toaleťáku raději nemluvě…

Suchý řetěz

Výrobci maziv doporučují mazat řetěz každých 100 km nebo každou vyjížďku. Samotný úkon zabere asi 2 minuty a nevyžaduje žádné speciální vědomosti. Přesto se vyskytují jedinci jezdící se suchým řetězem vydávajícím všelijaké zvuky. Suchý řetěz má vyšší tření a rychleji se opotřebí, tím se snižuje účinnost přenosu energie z pedálů na zadní kolo.

Vysoká rychlost

Bikepacking ve své závodní formě není o tom, kdo dojede první do půlky, čtvrtiny nebo desetiny, ale do cíle. Umět si rozvrhnout síly a neuhnat se hned první den je poměrně praktická dovednost. I když nás první dny neustále někdo předjíždí, je lepší jet vlastním tempem. Krize a zastavování nás zpomalí mnohem víc než od počátku pomalá jízda.

Vysoká rychlost taky způsobuje větší riziko ve sjezdech, rozjet se s plně naloženým kolem z kopce plnou rychlostí je sice nepopsatelný a nezapomenutelný zážitek, přesto se dolů jezdí s určitou mírou respektu z únavy, neznámého terénu a horších jízdních vlastností.

Žádný nebo nereálný plán

Kdo nemá žádný plán a neví, co ho čeká, ten neví, kde spát, jíst nebo se zásobit. Naopak jedinci s příliš ambiciózními plány se mohou na svoje údaje přehnaně spoléhat a být velmi znepokojení, když se zhorší počasí, změní trasa nebo jen obchod zavře o hodinu dřív než jak bylo uvedeno na internetu. Ani jedna cesta není ideální, v obou případech se může stát, že zůstaneme hladoví, žízniví, vysílení a unavení. Mít nějaké základní plány a přehled se hodí, ale znát prakticky celou trasu včetně všech tajných zásobáren a útočišť nikdy nebude možné a zbytečně nás to připraví o dobrodružný rozměr vycházející z nepředvídatelnosti.

Neotestované věci

Kdo někdy vyjel na výlet s novým sedlem nebo tretrami, ten asi ví, jaké potíže můžou takové novinky způsobit. Mít ve výbavě pár nových věcí asi na škodu není. Umět je ovládat, nastavit do pohodlné pozice a alespoň 20 km projet by mělo být samozřejmostí. Doma se dá zachránit mnoho, na trati už se můžeme spolehnout maximálně na zázrak.

Moc spíme a stavíme

Tento poznatek se váže jen na závodní formu bikepackingu. Když se počítá každá minuta, je nutné spát méně než je pohodlné a stavět jen na nezbytně nutnou dobu. Každou chvíli, kdy se nepohybujeme, ztrácíme možnost ujet několik dalších metrů. Zastavit se v hospodě na pivo, nebo ráno balit o deset minut déle než konkurenti nám může způsobit ztrátu, kterou budeme rychlejším tempem dojíždět třeba půl dne.

Napadá vás nějaká další školácká chyba, kterou jsme zapomněli zmínit, nebo nějaký tip, o nějž se chcete podělit?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *