Bez podpory
Nepravidelník o bikepackingu

Krizové situace

Být celý den v divočině nese s sebou jistá rizika. Nejsou to jen krásné výhledy, vůně lesa, ale i šance, že se dostaneme do velmi reálné a nebezpečné situace. Může jít o vás, může jít o někoho jiného, ale důležité věci jsou vždy stejné – nepanikařit a zachovat chladnou hlavu.

Pamatuji si svoje první Míle, jak jsem jel v nepřipravený a vůbec jsem neměl tušení, do čeho jdu. Svištění na pražských cyklostezkách nebyla nejlepší průprava na horské masivy. Moje nejlepší bunda byla průsvitná větrovka z Hervisu, která pustila vodu dovnitř, jen co se na ni zle podívala.

Měl jsem štěstí. Většinu dní bylo hezky, ale při přejezdu Jeseníků mě zastihl nekončící déšť, chlad a hustá mlha. Když jsem jel, byla mi zima. Když jsem se zastavil pod střechou, byla mi ještě větší. Nemohl jsem brzdit, protože jsem měl jen krátké letní rukavice. Nevěděl jsem, co mám dělat. Ha. Byla to krizová situace. Nakonec jsem si oblékl na ruce ponožky a tu hustou mlhu prostě projel. S postupem let jsem přestal chápat, jak se mi tehdy podařilo vydržet těch 8 dní na trase.

Krizím předcházejte

Zpět ale ke krizím. Úplně nejlepší řešení samozřejmě je, se do žádné nedostat a pokud ano, být na ni dobře připraven.

  • Uvědomujte si riziko. Nepouštějte se v noci bezhlavě do sjezdů, vezměte si kvalitní světlo.
  • Nejezděte na kole, které se vám rozpadá pod rukama.
  • Vezměte si nejméně tolik oblečení, kolik považujete za komfortní. A přibalte si jednu vrstvu navíc.
  • Zůstaňte pod střechou, pokud je to fakt zlý.
  • Berte si dostatek vody.

Příprava na krizi spočívá buď v jejím prožití za kontrolovaných podmínek nebo pečlivé plánování ve formě otázek – „Co budu dělat, když…“

  • Mi bude taková zima, že prostě nebudu moct jet dál.
  • Rozbiju se někde ve sjezdu a nebudu moct odejít po svých.
  • Zůstanu v temném slovenském hvozdu bez světla

A pozor, někdy je správně odpověď: „Tak to jsem v prdeli.“ Ne každá krize je překonatelná, ale nelze takhle fungovat na běžné situace. Hlavně v zimě mě vždycky uklidňuje myšlenka, že pokud bude nejhůř, vlezu si do spacáku a v něm to nejhorší přečkám. A takováto berlička mi pomůže do zimy vjet.

Často slýchávám, že není špatné počasí, jen špatné oblečení. Ale není to pravda. Jsou situace, kdy je opravdu dobré zůstat pod střechou. Dva druhy počasí jsou nebezpečné:

  • Bouřka
  • Silný vítr

V takových případech je opravdu na zvážení, zda se vyplatí pokračovat. Pokud jen prší, dá se jen v čemkoliv. Pokud vás trefí blesk na hřebeni, nerozdýcháte to.

Zachovejte chladnou hlavu

Pokud se už do krize dostanete, je důležité nepanikařit. Nikomu tím nepomůžete. A většina krizí nemá tak rychlý nástup, aby vás pár minut přemýšlení zabilo. Občas se vyplatí zvolit ústup a jindy se přes riziko prostě proženete. Když jsem se v Adršpachu ocitl uprostřed bouřky, že blesky lítaly kolem mě, nemohl jsem dělat nic jiného než pokračovat dál. Nic okolo totiž nebylo, a když se mi konečně podařilo najít nějakou střechu, bylo už po akci.

Vůbec není ostuda zavolat příteli na telefonu a poradit se. Když máte šanci se vypovídat, určitě sami přijdete na nejlepší způsob, jak se z krize vyhrabat. Ale nespoléhejte se jen na lidi, co znáte. I náhodný kolemjdoucí vám rád podá pomocnou ruku nebo poradí. Opravdu málokdy jste na svoji krizovou situaci úplně sami.

Poučte se krize

Když si otřete opocené čelo, rozhodně není na místě na celý zážitek zapomenout. Každá prožitá krize je neocenitelná zkušenosti, která vám jistě v budoucnosti mnohokrát pomůže. Vybavte si svoje pocity. Chovali jste se rozumně? Dalo se něco udělat lépe?

Krizi je třeba překonávat sebevědomě, ale zároveň si dejte pozor, ať nezpychnete. Krize je vždy nebezpečná, a i když několikrát se štěstím vyváznete, nemusí se to podařit vždycky. Udržujte svoje záložní plány a nesnažte si minimalizovat svoji výbavu za hranice bezpečnosti. Každý máme trochu jiné vnímání rizika, ale zdravý rozum je snad jen jeden.

Záleží i na prostředí, ve kterém se pohybujete. Je rozdíl pohybovat se v opravdu odlehlých oblast a v Českých horách, kde je za každým kopcem vesnička.

Napsal Michal Ozogán

S bikepackingem jsem začal v roce 2015. Nevěděl jsem nic o kolech ani o přežití v přírodě. Od té doby jsem najezdil desítky tisíc kilometrů u nás, na Slovensku, ale i v Alpách nebo Spojených státech.

InstagramStravaFacebookWeb

💬 Zatím bez komentáře

Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš nějaký dotaz? Dej nám vědět do komentáře 👇

Avatar

Mohlo by vás zajímat ...

Report z Bohemia Divide 2022

Po minulém a z mé strany nevydařeném ročníku jsem se znovu postavil na start BD. Tentokrát jsem nepodcenil přípravu těsně před závodem, raději si vše zabalil víc na jistotu a týden před akcí se snažil co nejvíc spát. V podzimních podmínkách moc zkušeností s noční jízdou nebo spaním nemám, tak mě trochu děsil pohled na předpověď počasí.... Číst dále