Jízdní strategie

Jízdní strategie je dost možná velmi podceňovaným pojmem, ale pokud jí věnujete dost úsilí v přípravě, ušetří vám při závodě mnoho sil a času, takže budete v cíli mnohem rychleji, anebo si cestu mnohem víc užijete.

Nestavět, jet, jet svoje tempo

Nejprve bychom si měli ujasnit, co nás posouvá blíže k cíli – je to pohyb vpřed, ne sbírání sil odpočinkem. Přestože je tato úvaha velmi jednoduchá, často ji pochopíme velmi pozdě.

Rychlejším se závodník nestane rychlou jízdou, ale minimalizací a efektivním využitím přestávek a času mimo kolo. Samozřejmě se vám bude vyšší rychlost hodit, ale sama o sobě vás nezachrání. V ideálním případě se staví pouze na spánek, nákup jídla a biologické potřeby. Je efektivnější jet pomalu než jet střídavě rychle a odpočívat. Taky je velmi důležité jet svoje vlastní tempo a nesnažit se za každou cenu udržet se skupinkou, krize přijde vzápětí. Obecně vzato bychom měli dodržovat následující principy:

• Stavět pouze v nutných případech – mnoho činností se dá zvládnout za jízdy, namátkou třeba jedení, mazání se opalovacím krémem, práce s telefonem, plánování příští zastávky, jednodušší oblékání…
• Nestavět příliš často v hospodách nebo restauracích – přestože to sníží faktor zábavnosti, je každá návštěva stravovacího zařízení asi hodinovou ztrátou. Přesto je doporučeníhodné se jednou za dva dny na nějaké teplé jídlo zastavit.
• Nečekat na ostatní – jako v předchozím bodě je to zábava a prožitek utrpení s ostatními vůči času, ale pokud chcete zrychlit, jeďte sami a uvidíte, jaká to bude změna.

Itinerář

Lidé s itinerářem většinou míří velmi vysoko. Prakticky to znamená rozdělení celé trasy podle význačných míst na zhruba dvacetikilometrové úseky, k nimž si přiřadíte čas, kdy byste se na ně měli dostat, a při závodě jen sledujete, jestli máte zpoždění nebo jste v předstihu.

Jen si dejte pozor, protože je tato metoda velmi citlivá na předchozí odhad. Taky se může stát, že kvůli špatnému počasí budete o dva dny pozadu a pak z toho akorát budete ve stresu. Samozřejmě si můžete do navigace nahrát třeba jen časové rozdíly mezi dvěma body, ale to už není tak účinné.

Ne všichni vepředu jedoucí závodníci itinerář mají. Dost často mají jen hrubou představu o trase a jsou otevření nástrahám traséra a přírody.

Spaní, jídlo, otevíračky dopředu

Taková jednodušší alternativa k itineráři nebo jeho doplněk je mít dopředu zjištěno, kde všude se dá přespat, najíst, nakoupit a to včetně otevíracích dob. Pokud tohle máte zjištěné, celkem jasně víte, kde jsou delší úseky mimo civilizaci a kde jí je naopak dostatek. Pak není těžké předzásobit se dopředu nebo naopak průběžně doplňovat. Případně si odpoledne najdete vhodný přístřešek, k němuž se do večera přiblížíte natolik, abyste v něm v noci ulehli s posledními zbytky sil.

Jídlo i spaní pravidelně

Nevím, jestli tento bod patří přímo sem, ale pro celkový stav je lepší mít pravidelný spánek i přísun živin. Tím předejdete jízdě na pokraji sil do dvou do rána, nebo vícehodinovému hlaďáku, obojí následované zpomalením a krizí.

Zkušenosti ostatních, ale nemít všechno najeté

Pokud jste přípravě moc nedali a už jedete závod, ještě můžete velmi dobře využít přípravu nebo zkušenosti jiných závodníků. Já se takto loni na Mílích dozvěděl kde brodit, kde jsou těžké úseky a kde je to naopak poměrně jednoduché.

Občas se setkávám s přístupem, že je dobré mít před závodem projetou celou trasu, aby mě nic nepřekvapilo. I když je příjemné projet se mimo místa v okolí domova, úplně s tím nesouhlasím. Zaprvé nevidím důvod zbytečně dopředu očekávat těžký dlouhý kopec, když můžu bez obav dojet přímo pod něj a v tu chvíli zjistit, co mě čeká. Zadruhé asi trochu praktičtěji – proč bych měl něco dobře zvládnout až na druhý pokus, proč by to nešlo rovnou na první. Stejně někdy v životě pojedu závod, který si dopředu neprojedu a co potom?