Jak se dělá podpora na závodě bez podpory
Když řeknu někomu neznalému, že jezdím bikepackingové závody bez podpory, a ještě za to platím, diví se, proč. Žádný závod se neudělá sám, ani ty nejvíce punkové ne, a většina z těch známějších vyžaduje velkou přípravu. O tom ale tento článek nebude. Většina závodů bez podpory totiž obsahuje i podporu během závodu, o čemž se málo ví. Tato podpora, ať už je pořadatelsky organizovaná, nebo nahodile poskytovaná fanoušky, ale většinou není nároková. To je obrovský rozdíl oproti občerstvovacím stanicím na běžných závodech. Pomoc poskytovaná fanoušky je většinou závodníky přijímána a pořadateli akceptována, pokud jde o nahodilou pomoc nahodilým závodníkům, nikoli o cílenou podporu konkrétnímu závodníkovi. To většinou pravidla zakazují. Také by jí nemělo být moc, aby nenabourala ducha závodu.
My se ale podíváme, jak se většinou popasují s podporou sami pořadatelé. Na všech bikepackingových závodech, které jsem měl tu čest navštívit, se pořadatelé snaží o maximální férovost. Striktně řeší, aby poskytli všem závodníkům stejné podmínky. Pokud je to možné, dají informace dostatečně dopředu, například od kdy už není možné dát podporu nejpomalejším závodníkům. Také se snaží udržet dobrodružnost závodu, takže často neposkytují podporu schválně. Pokud pořadatelé nechtějí nebo nezvládají, může být závod opravdu úplně bez podpory, dokonce i po dojetí do cíle. I to je absolutně fér a závodníci s tím musí počítat. V takových případech bývá běžné, že si v cíli udělají závodníci podporu sami. Ten, kdo dorazí dřív, připraví jídlo a pití pro dalšího. Anebo ne, i to už se mi ostatně stalo.
Mnohem běžněji ale nějaká oficiální podpora bývá. Na závodě 1000 miles například organizátoři striktně dodržují nulovou podporu v průběhu závodu, mimo oficiálních checkpointů. Ty jsou předem známy a dobrovolníci se tam o vás opravdu postarají. Mají za úkol nabídnout všechno, co dané zázemí nabízí. To se může lišit. Někde to je jen alko a nealko, ale může jít i o jídlo, ubytování nebo dobíjení elektroniky. Dle posádky vám pomohou i se zdravotními nebo technickými problémy. Na jiných závodech organizátoři doprovází závodníky v průběhu celého závodu a nabízí jim náhodně jídlo či pití na předem neurčených stanovištích.
Když si uděláte zimní bikepackingový závod, ještě v době covidové, kdy jsou zavřené i nonstop benzínky, nezbyde vám jako organizátorům nic jiného, než se o své závodníky postarat sami. Ještě když jim naplánujete trasu, kterou dopředu neznají, a ani vy vlastně nevíte, jak to vypadá v druhé polovině trasy, protože v zimě se počasí často mění a zásadně závod ovlivní. Když závodníci vzdávají závod jen kvůli tomu, že je příliš těžký, nemůžete jim ho ztížit ještě tím, že nebudou mít možnost celou noc ani nabrat vodu. Navíc v zimě je každý problém obří. Závodníci jsou oblečeni tak akorát, a kdyby se něco pokazilo, mohou snadno prochladnout. Každý s tím počítá a veze s sebou výbavu navíc, ale jistější je, když jste někde poblíž.
A tak jsem se po dvou covidových letech 💀 Spirály 💀 odhodlal závod podpořit organizátorsky, protože mě bavilo to úsilí, které jsem zpoza řídítek viděl. Tři auta doprovázející závodníky při nonstop závodě dlouhém 300 km, mířícím někam do hor. Přípravy na závod jsou z organizátorské stránky první etapou. Zatímco se závodníci marně snaží uhodnout místo startu, hledají organizátoři cílovou horskou chatu a ladí trasu podle mapy. Pak na kolech projíždí jednotlivé úseky, vylepšují, a hledají alternativy, kdyby na začátku prosince napadl sníh, kdyby byli závodníci příliš rychlí nebo příliš pomalí. Je tu start a v opuštěném lomu se schází čtyři organizátorská auta. Někteří organizátoři mají i kola. Na startu si mohou závodníci zakoupit hřejivé polštářky a odložit malé zavazadlo, které jim bude zavezeno do cíle. Zatím ale netuší, kde to je. Trasa závodu se totiž odkrývá pouze 10 km dopředu. My to samozřejmě víme, ale necháme se překvapit, jestli dokážou závodníci projet celou připravenou trasu. Na horách totiž už sněžilo a nebude to úplně jednoduché.
Všichni závodníci byli perfektně připraveni a během odpoledne nepotřebovali žádnou podporu. Na kole jsem se pouze přesunul na významná místa po trase a tam jsem pořídil fotky a videa. Ostatní organizátoři na tom nebyli o moc jinak. Jak se setmělo, jel jsem si domů odpočinout. Organizátorů bylo dost a závodníci ještě nebyli tak roztaženi. Na kole dokážu jet dva dny a dvě noci, ale v autě usínám už po pár hodinách. Kolem půlnoci jsem byl opět na trase a zastihnul tři závodníky. Ostatní dostali podporu od jiných organizátorů, takže to bylo dostatečné. Bylo hlavně potřeba připomenout, že si musí nakoupit, protože do rána už nic nebude. Jednomu závodníkovi jsem dolil vodu, nic víc.
Pak jsem se přesunul na Kokořínsko, kde byl připraven desetihodinový úsek bez jakékoliv možnosti se ohřát v interiéru, nakoupit nebo i doplnit vodu. Navíc zde nemrzlo, takže bahno bylo řídké a jelo se fakt blbě. S dvacetikilovou krosnou jsem se vydrápal na kopec na trase, kde bylo ohniště a turistický přístřešek. Donesl jsem špekáčky, pití i dřevo na oheň. To bylo překvapení pro závodníky, když po občerstvovačce z auta dorazili k plápolajícímu ohni. Každý organizátor měl nějakou zásobu jídla, vody a teplého čaje, a závodníci ji mohli rozumně využít. I tak po Kokořínsku zbyla na trase zhruba polovina závodníků. A to nejhorší nás teprve čeká.
Nad 600 m n.m. bylo nasněženo. Jeden z organizátorů byl obhlédnout situaci v cíli, aby rozhodnul, jak razantně zkrátit trasu. Už po 24 hodinách závodu bylo jasné, že se celá projet nepodaří. Ostatní organizátoři dál vytrvale podporovali závodníky, aby byli schopni pokračovat. Mimo rychlých svačinek, aby závodníci neprochladli, bylo potřeba působit i psychicky, říct, co je čeká, aby s tím počítali a měli rezervu. Rozhodující bod na trati – benzínka v podhůří Jizerských hor. Čelní skupina odtud byla směrována po zjednodušené trase k nádrži Souš a přes kopec ve sněhu do cíle. Ti vypadali odhodlaně a prošlapávání sněhu byla pro ně ta správná výzva. Další závodníci dostali možnost dostat se z této benzínky do cíle jakkoliv. Já jsem se zde potkal s druhou skupinkou. Byli výrazně opotřebovaní a unavení. Sami přemýšleli, že ze zdravotních důvodů závod vzdají. Nemělo smysl je dál napínat. Možnost krácení přišla včas.
Přesunul jsem se do cíle, kde naše manželky udržovaly teplo v krbu a chystaly jídlo pro závodníky i organizátory. Bez pořádného zázemí by nebylo možné takový závod v zimě uspořádat. Během několika dalších hodin dorazili všichni pozůstavší závodníci a společně jsme si užili slibovanou during party do ranních hodin. Druhý den jsme dokonce ještě společně posnídali, někteří závodníci odjeli vlakem, někteří byli dopraveni až do svých domovů organizátory. Úplně bez podpory to není. Myslete na to, až budete platit startovné.
Napsal Karel Fišer
💬 Zatím bez komentáře
Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš nějaký dotaz? Dej nám vědět do komentáře 👇
Mohlo by vás zajímat ...
Report z Bohemia Divide 2022
Po minulém a z mé strany nevydařeném ročníku jsem se znovu postavil na start BD. Tentokrát jsem nepodcenil přípravu těsně před závodem, raději si vše zabalil víc na jistotu a týden před akcí se snažil co nejvíc spát. V podzimních podmínkách moc zkušeností s noční jízdou nebo spaním nemám, tak mě trochu děsil pohled na předpověď počasí.... Číst dále
Report z 1000 Miles Adventure 2020
Rychlý, bodový report z velmi těžkého ročníku 1000 Miles Adventure. Všudypřítomná zima, déšť a bahno vytvořily podmínky pro nejedno odstoupení.... Číst dále