Elektronické řazení pro bikepacking

Elektronické řazení na kolech je opěvované i zavrhované. Vstupními náklady a údržbou patří mezi dražší a krom některých výhod přináší i nevýhody. Účelem tohoto článku není elektroniku vyzdvihovat ani ji hanit, ale nabídnout maximální množství informací, abyste se mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda ji chcete využívat. I když je cenovka pro všechny stejná, pro každého představuje jinou hodnotu. Ve výsledku je nejdůležitější, co elektronika za svou hodnotu přinese.

Jelikož jsem uživatel systému SRAM Eagle AXS (konkrétně modelu GX) bude se můj popis vztahovat především k němu, ale bude fungovat i jako popis elektroniky obecně.

Elektronické řazení má dvě základní komponenty:

Páčka

Co zaujme na první pohled je samozřejmě absence drátů. Jde jen o páčku (či spíše o kolíbku), kterou velmi jednoduše namontujete na řídítka. Řadit se dá palcem i ukazováčkem.

Když si svoji jednotku spárujete s aplikací, získáte přístup k pokročilým nastavením, který by u mechaniky nebyly možné. Například si určíte, které tlačítko řadí nahoru, a které dolů. 

Jsou to opravdu jen tlačítka, takže nemusíte vyvíjet zvýšený tlak, který by rozpohyboval lanko a celý mechanismus. Je to opravdu jen klik, klik. Přes aplikace si aktivujete multi-shift, kdy delším podržením tlačítka postupně zařadíte o 2, 3 nebo všechny převodů. Já osobně to nepoužívám a klikám si ručně, protože to je pěkně rychlé.

Kolíbka samotná je odmontovatelná. SRAM samotný nabízí jinou ergnomickou verzi a existující i výrobci, co nabízí další alternativu 

Páčka se napájí přes knoflíkovou baterii. Vydrží velmi zhruba 6 tisíc kilometrů, ale je dobré si vozit náhradní, protože se vybije v těch nejneočekávatelnějších chvílích. Kromě toho je dobré mít s sebou něco, čím si krytku baterie otevřete.

Přehazovačka

Instalace je opět velmi jednoduchá. (Teoreticky) stačí namontovat a spárovat s páčkou. Takže žádné honění kabelů vnitřním vedením. 

Spojení je velmi stabilní, i když asi 2x se mi stalo (cca jednou za 10 tisíc kilometrů), že se zaseklo. V takovém případě stačí jen vyndat/zandat baterii a mohl jsem jet dál.

Pokud by byl problém s páčkou (například by vám došla baterka), na přehazovačce existuje nouzové tlačítko. Jedním nebo dvěma kliknutími můžete ručně přehazovat nahoru nebo dolů.

Přehazovačku obsluhuje lehká SRAM baterie s proprietární nabíječkou. Výdrž je odvislá od toho, jak moc řadíte. Odhadem to může být kolem 20 hodin. Při teplotách pod nulou se může vydrž výrazně snížit.

Spárování s telefonem a navigací

Nedílnou součástí většiny elektronických hraček je spárování s dalšími elektronickými hračkami. První, s čím je dobré si přehazovačku spárovat, je mobilní telefon. Jak už bylo řečeno výše, aplikace přináší některé výhody:

• Nastavíte si chování páčky.
• Aktualizujete si firmware.
• Přes tzv. „microadjust“ si seřídíte řazení. To jde sice i přímo přes páčku, ale v aplikaci krásně vidíte, jaké nastavení zrovna máte. Funkčně to je alternativa pro kolečko na mechanické páčce. Vidím zde velké možnosti pro zlepšení. Pokud by šlo toto nastavení aplikovat pro každý převod zvlášť, šlo by v terénu velmi jednoduše vyřešit problémy s ohnutou patkou

Co rozhodně doporučuji, je spárovat si zařízení s navigací:

• Budete dostávat notifikace o vybité baterii
• Navigace pípne, pokud zařadíte na nejvyšší nebo nejnižší stupeň. Tohle mi nějakou dobu chybělo, protože na mechanice při zařazení do krajních poloh dostanu mechanický feedback. Elektronika mlčí a sama o sobě reprák nemá. Garmin mě zachránil

Výhody

Přesnější řazení bez použití síly

Pokud jste na cestě už týden a podmínky nejsou zrovna nejlepší, mechanické řazení vyžaduje větší a větší sílu. Tahání zabordeleného lanka je otrava. Daleká cesta je skvělá pro ducha, ale na na nervy v prstech má neblahý vliv. O to těžší je řadit.

Bez vytahaného lanka se zvyšuje přesnost. Ke konci závodů jsem vždycky nadával, jak mi už převody nenaskakují správně. Elektronika není samospásná. Pokud máte suchý řetěz, bordel v kazetě, tak to taky nebude žádná sláva. Zbavíte se ale té části systému, která může zhoršené řazení způsobovat.

O kabel méně na řídítkách

Nejde mi o estetiku. Když si na kolo věším brašny, kabely mi často zavazí. Pokud na ně brašna tlačí, zhoršuje to jejich schopnost přesně řadit. Nemluvně o tom, že co není, to se nemůže pokazit…

Baterie

To jste nečekali, co? Baterie má jednu zajímavou výhodu. Bez baterie se přehazovačka ani nehne. Pokud si přehodím na nejlehčí stupeň, baterii vyjmu a nechám před obchodem, případný „nový majitel“ nebude mít lehkou práci (čí spíš bude mít příliš lehkou práci) a daleko nedojede.

Nevýhody

Nabíjení

Jasně, nabíjení je otrava. Jak při každodenních vyjížďkách, tak i na dlouhé cestě, kde musíte baterii měnit v průběhu jízdy.

Co se rozhodně hodí, je mít přehazovačku spárovanou s navigací. Ta zavčas zahlásí informaci, že baterie je na štíru. Zaznamenal jsem, že s téměř vybitou baterií může docházet k horší funkci řazení, a proto je dobré ji brzy vyměnit. Taky si myslím, že vybíjet baterie do dna není úplně zdravé.

Výměna je velmi jednoduchá. Sundá se kryt, baterie se vycvakne a nová zacvakne. Během deseti sekund je hotovo. Zastavit kvůli tomu je samozřejmě otrava.

Vždy s sebou vozím baterie dvě. Jsou vcelku malé a téměř nic neváží. Na opravdu dlouhý výlet vezmu s sebou i nabíječku, která je bohužel pouze na micro-usb.

Zatímco se samotnou přehazovačkou jsem nikdy nezaznamenal akutní problém, baterie má za špatných podmínek jistou tendenci na ztrátu kapacity:

• Obecně v mrazu vydrží baterie méně. Nemám to přesně spočítané, protože na běžné vyjížďky je kapacita dostatečná.
• Za velkých dešťů/blátě může baterie ztratit část své kapacity. Moc nevím čím by to mohlo být způsobené, protože baterie jsou samozřejmě vodotěsné. Ale nebude to úplně ojedinělý případ, protože na Italy Divide se to stalo minimálně 2 lidem. Baterie sice funguje, ale má kratší interval pro nabíjení.

Kapacita baterie je pouze 300 mAh, takže nejde o velkého žrouta powerbanek. Světlo, navigace nebo telefon budou krást energie mnohonásobně více.

Elektroniku nikdo neopraví

Pokud se něco pokazí, tak se to pokazí a nikdo s tím nic neudělá. Takhle nevýhoda se nedá přesně kvantifikovat a možná je to částečně strach z novinek. Jak už bylo řečeno výše, elektronika nemá lanko, které by se mohlo pokazit. A naopak má elektroniku, které nikdo moc nevěří. Jezdím v dešti, blátě i sněhu a elektronika pořád funguje.

Jasně, že jednou se to pokazí. Žádná věc nevydrží věčně. Nicméně všechno se dá nějak řešit. Pokud by se mi pokazila nějaká mechanická součást přehazovačky, stejně bych musel někam do servisu. A pokud už tam budu a oprava elektroniky by nebyla možná, vždycky se mohu vrátit zpět na mechaniku.

Cena

K tomu asi není co říct. Všechno stojí ranec. Jak přehazovačka, tak náhradní baterie, tak vlastně cokoliv od SRAMu.

Použití elektronického řazení při bikepackingu

Většina využívaných technik je obsažená už v textu výše a tohle bude sloužit spíš jako závěrečné shrnutí. O co se vždycky snažím při svých cestách, je minimalizovat starosti. Starat se o další zařízení, které musím nabíjet nezní jako dobrý přístup. Nicméně na jedno nabití mi baterie vydrží celý den (ve Švýcarsku klidně i více, protože nahoru kolo tlačím a dolů to jede samo :)), ale špatné řazení mě otravuje po každé zmáčknutí páčky. A to je velká starost.

Pokud bych jezdil hodinové vyjížďky, vysoká cena by nemusela ospravedlnit získané výhody. Prostě bych se o mechanické části přehazování lépe staral. Nicméně pokud na údržbu nemám čas nebo prostředky, elektronika je téměř bezúdržbové zařízení pro lenochy. Stačí jen nabíjet. A když by se posrala, koupit novou 😂

Papírové mapy nahradila většina z nás navigací. Já podobným způsobem nahradil i řazení. To ale neznamená, že ježdění s papírovou mapou nebo mechanikou není zábava. Někdy to může být klidně naopak…