Deníky z přípravy (MO) #22

Je to někdy těžké trénovat na dlouhé jízdy na kole. Ono se to totiž nedá. Nikdy nedokážete naplno simulovat podmínky závodu, který je tak neskutečně psychicky i fyzicky vysilující. Nakonec nezbývá nic jiného, než se do toho pustit a koukat, co se děje. Proto jsem vyrazil na Extreme Bike 444.

Týden před závodem jsem si dal delší tréninkovou jízdu, abych alespoň trochu otestoval rozložení výbavy, brašen a jídla na kole. Experiment to byl pozitivní a samotného mě překvapilo, že jsem veškeré svoje teplé oblečení nasoukal do kapes dresu.

Extreme Bike ale měla být první opravdová zkouška. Nesnažil jsem se být ultralight a bral jsem si všechno, co budu brát na Míle, kromě povinné výbavy. Nechal jsem si obzvláště velký prostor na jídlo, abych bez větších potíží zvládl noční jízdu. Cítil jsem se sebevědomě, že mě prakticky nic nemůže překvapit.

Zavrhl jsem musli tyčinky a v předních brašničkách vezl hlavně nejrůznější variace na téma čokoláda. Kromě toho jsem využil objemu své přední brašny a vzal několik sendvičů, které mě měly dostat z nejhoršího. Na poslední chvíli jsem si na kolo přidělal ještě blatníček, abych neměl zadek od bahna.

Prvních zhruba 13 hodin se mi jelo fakt dobře, ale dost mě zlomil Zlatý Chlum a stoupání na Smrk. To by se ještě dalo. Ale při objíždění Orlických hor mě začal strašně štípat zadek a s tím se jezdí fakt špatně. Brzy se k tomu přidaly i puchýře na malíčcích, co se mi udělali při nezdařeném průchodu několika rašeliništi. Nevěděl jsem, jestli je horší jet nebo chodit.

Po 30 hodinách a 30 minutách bez spánku jsem ale konečně dorazil do cíle. Svůj čas jsem zlepšil o nějakých 7 hodin, což při blátivém povrchu není vůbec špatné. A navíc jsem si odnesl spoustu lekcí, které mi pomůžou na trase tisíc mil.

  • Odstranit viklání navigace
  • Kupovat víc baget
  • Dávat si opravdu pozor na nohy
  • Zvážit zda táhnout aero nástavce

Michal Ozogán | 15. června 2020 | #Deníky z přípravy