Bez podpory
Nepravidelník o bikepackingu

Deníky z přípravy (MO) #22

Je to někdy těžké trénovat na dlouhé jízdy na kole. Ono se to totiž nedá. Nikdy nedokážete naplno simulovat podmínky závodu, který je tak neskutečně psychicky i fyzicky vysilující. Nakonec nezbývá nic jiného, než se do toho pustit a koukat, co se děje. Proto jsem vyrazil na Extreme Bike 444.

Týden před závodem jsem si dal delší tréninkovou jízdu, abych alespoň trochu otestoval rozložení výbavy, brašen a jídla na kole. Experiment to byl pozitivní a samotného mě překvapilo, že jsem veškeré svoje teplé oblečení nasoukal do kapes dresu.

Extreme Bike ale měla být první opravdová zkouška. Nesnažil jsem se být ultralight a bral jsem si všechno, co budu brát na Míle, kromě povinné výbavy. Nechal jsem si obzvláště velký prostor na jídlo, abych bez větších potíží zvládl noční jízdu. Cítil jsem se sebevědomě, že mě prakticky nic nemůže překvapit.

Zavrhl jsem musli tyčinky a v předních brašničkách vezl hlavně nejrůznější variace na téma čokoláda. Kromě toho jsem využil objemu své přední brašny a vzal několik sendvičů, které mě měly dostat z nejhoršího. Na poslední chvíli jsem si na kolo přidělal ještě blatníček, abych neměl zadek od bahna.

Prvních zhruba 13 hodin se mi jelo fakt dobře, ale dost mě zlomil Zlatý Chlum a stoupání na Smrk. To by se ještě dalo. Ale při objíždění Orlických hor mě začal strašně štípat zadek a s tím se jezdí fakt špatně. Brzy se k tomu přidaly i puchýře na malíčcích, co se mi udělali při nezdařeném průchodu několika rašeliništi. Nevěděl jsem, jestli je horší jet nebo chodit.

Po 30 hodinách a 30 minutách bez spánku jsem ale konečně dorazil do cíle. Svůj čas jsem zlepšil o nějakých 7 hodin, což při blátivém povrchu není vůbec špatné. A navíc jsem si odnesl spoustu lekcí, které mi pomůžou na trase tisíc mil.

  • Odstranit viklání navigace
  • Kupovat víc baget
  • Dávat si opravdu pozor na nohy
  • Zvážit zda táhnout aero nástavce

Napsal Michal Ozogán

S bikepackingem jsem začal v roce 2015. Nevěděl jsem nic o kolech ani o přežití v přírodě. Od té doby jsem najezdil desítky tisíc kilometrů u nás, na Slovensku, ale i v Alpách nebo Spojených státech.

InstagramStravaFacebookWeb

💬 2 komentáře

Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš nějaký dotaz? Dej nám vědět do komentáře 👇

Avatar
Gratulace

Gratulace

Ahoj Michale,
gratuluji ke skvělému výkonu a k dodržení připravené strategie!! Jel jsi opravdu neskutečně! Na Mílích se to jistě bude velmi hodit!
Jak jsi nakonec vyřešil to štípání zadku? Používáš nějaké mazaní nebo něco jiného?
Já jsem jel část trasy s Jardou a ten už preventivně mazal na Suchém Vrchu…
Držím ti palce v další přípravě a za tři týdny se zase uvidíme.
Ahoj Radek

16. 6. 2020 10:04 |

Redakce Bez Podpory

Ahoj,

no vyřešil … prostě jsem se na to snažil zapomenout 😀 Nejsem úspěšný zadkolog, takže nemám 100% recept, protože tam vždy hraje roli několik proměnných. Vlastně ani nejsem příliš častý mazač. Mám taktiku, která mi fungovala 2x na Mílích a na Carpatia Divide, jen prostě experimentuji. 3 základy úspěchu:
* Dvoje cyklokraťasy. Jedny normální, jedny malé, dělá se to jako spodní prádlo s menší vložkou
* Ráno namažu Sixtus
* Večer velmi důležité – Bepanten. Myslím že absence spánku zmenožnila jakoukoliv regeneraci, a proto to bylo na závodě tak zlý.

Doufám, že mi to na Mílích bude zase fungovat, jinak jsem v loji 😀

Budu se těšit.

16. 6. 2020 17:33

Mohlo by vás zajímat ...

Report z Bohemia Divide 2022

Po minulém a z mé strany nevydařeném ročníku jsem se znovu postavil na start BD. Tentokrát jsem nepodcenil přípravu těsně před závodem, raději si vše zabalil víc na jistotu a týden před akcí se snažil co nejvíc spát. V podzimních podmínkách moc zkušeností s noční jízdou nebo spaním nemám, tak mě trochu děsil pohled na předpověď počasí.... Číst dále