Deníky z přípravy (MO) #16

Dost už bylo dlouhých závodů bez zabezpečení. Chtělo to zase něco nového, jinou výzvu, ale určitě ne jednodušší. Už nějakou dobu jsem pokukoval po Everestingu a prodloužený víkend mi poskytl přesně tu příležitost, kterou jsem potřeboval. Stačilo jen najít kopec a pustit se do něj.

Začnu ale tím, co to vlastně Everesting je. Není to totiž můj výmysl. Výzva má vlastní web, náležitosti a síň slávy. Zjednodušená pravidla jsou následující:

  • Opakovaně vyjíždíte jeden kopec jednou trasou nahoru a dolů, dokud nedosáhnete 8848 výškových metrů
  • Žádný spánek
  • Žádná chůze

Já ho chtěl pokořit off-road, mimo veškeré asfaltky. Blízko v Praze jsem bohužel nenašel vhodný kopec, a proto jsem se vydal do podhůří Lužických hor (jak jinak než na kole). Táta mi vyrazil na menší průzkum tras okolo Popovy skály. Původně jsem chtěl až nahoru, ale závěrečné stoupání bylo tak prudké a technické, že bych nesplnil pravidlo o chůzi. Proto jsem se otáčel na sedle.

Den předem jsem si trasu zkusmo vyjel a vytvořil segment na Stravě.

  • Začínal jsem od dětského hřiště, což byl můj basecamp. Máma mi tam dovedla oběd a večeři a na noc jsem si schoval termosku s čajem do křoví.
  • Trasa pokračoval přes lesní cestu, kde mě stromy chránily před větrem a deštěm.
  • Nejdelší úsek byl po loukách, na kterých se sice jezdilo špatně, ale vypadaly krásně. A dolů to po nich svištělo. Bohužel tam foukal severák a ráno byly pěkně mokré.
  • Před závěrečným stoupáním, kde začíná CHKO Lužické hory, byla strategická lavička, kde mi táta dělal podpůrný bod. V konvalinkách jsem tam schoval 4 litry kolového nápoje.
  • Pak už stačilo jen několik otoček s nejprudším stoupáním po kamenité cestě a dostal jsem se až na sedlo. No a stačilo to dát 35x a měl jsem hotovo.

Nakonec jsem nastoupal rovných 9000 výškových, protože jsem nechtěl skončit v polovině kopce. Celkem mi to trvalo 22 hodin a 30 minut. Rozhodně to bylo těžší, než jsem očekával. Na druhou stranu všechno proběhlo hladce a vlastně jsem se nepotýkal s většími problémy. Něco mi říká, že se mi schopnost dlouze stoupat bude hodit.

Potkal jsem cestou hodně lidí. Některé z nich i vícekrát, museli mít ze mě velkou srandu. Vždyť jsem tam kroužil celý den! Sjezdy jsem ke konci dne už jezdil po vlastních kolejích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *