Ve čtvrtek přišel e-mail od organizátorů 1000 Miles Adventure. S konečnou platností se odkládá jubilejní verze 2020. Je to velká škoda. Vždyť přesně kvůli tomu jsem se přihlašoval. Jet tu samou trasu, byť opačným směrem, mě už tolik nelákalo. A navíc to asi bude příští rok o míli delší.
Zároveň přišla nabídka svoji účast odložit na další rok. Vážně jsem o tom přemýšlel. Kdybych měl jistotu, že budu moct v létě vycestovat bez problémů za hranice, asi bych to udělal a vyzkoušel jiný závod. Jenže v době krize bude asi nejjednodušší zůstat zde a bojovat na domácí půdě. Však ona to bude zábava tak jako tak.
Podle vládního plánu to vypadá, že od 8. června budou povolené sportovní akce do 50 lidí v případě, že se něco nezvrtne. A asi se trochu vyplní můj aprílový post na Facebooku, že rouška a desinfekce bude v povinné výbavě.
Ten termín by znamenal, že by se Extreme bike 444 mohl uskutečnit, stejně tak jako Míle za 3 týdny. A do té doby jezdit, jezdit a jezdit.
Abych ale ten čas mezi nějak vyplnil, připravuji další výzvu, i když ta bude s podporou. Rád bych se pokusil o everesting, ve kterém jde o vyjíždění jednoho kopce hore dole, dokud nenastoupíte výšku Mount Everestu. To nemůže být tak těžké, že ne?
Nicméně uvidíme, jestli teď vůbec budu mít pojízdný bike. Na poslední vyjížďce jsem trefil nějakou díru a tmel mi začal unikat bočnicemi. Než jsem dojel domů, všechno se spravilo a drží tlak, ale mám teď k tomu kolu takovou zdravou nedůvěru. Při nejhorším je starý Spirit pořád pojízdný.
