Představuji vám novou rubriku – Deníky z přípravy. Společně s Jardou budeme střídavě každý týden sdílet svoje nejnovější postřehy, zážitky z tréninků nebo problémy, kterým aktuálně čelíme. Budeme jen rádi, pokud nám v komentářích nabídnete vhodné řešení, přitakáte nebo se podělíte s vlastními zážitky.
A teď k mým pocitům z letopočtu 2020.
Vždycky jsem si myslel, že o Silvestru a Novém roce jsou lidi zalezlí doma a užívají si zaslouženého volna. Nevím, jestli to bylo slunečným počasím nebo vlnou novoročních předsevzetích, ale na silnicích to vypadalo jako na Tour de France.
Od loňska jezdím celoročně. Zvláštně letošní zima je tak mírná a suchá, že vlastně ani není důvod nechávat kolo v teple domova. Je nejvyšší čas testovat výbavu a trénovat psychickou odolnost v zimě, dešti a noci.
Moje pomyslné vrcholy sezóny budou Italy Divide a 1000 Miles Adventure. A právě zpáteční cesta ze Slovenska do Česka bude něco zcela nového. Už žádná CPčka, kde bych dostával nové baterky. Kde ale budu nabíjet světlo, telefon a navigaci? Aby se ze mě stal nezávislý cestovatel, investoval jsem do dynamo hubu.
Na první pohled by se mohlo zdát, že to není žádná věda. Kolo se otáčí a pár magnetů by mi vyrábí elektrickou energii… Má to pár háčků. I když mám nové kolo s dynamem zapletené, stále nic nenabíjím.
Potřebuji totiž ještě správně sdrátovat kontakty, přeměnit energii tak, aby ji mohl využívat USB port a pořídit si správný adaptér. A to ani nemluvím o tom, že mi otáčení předního kola posílá jemné vibrace do řidítek. To je přesně ten důvod, proč nové vybavení testovat dlouho dopředu.
O dynamo hubech budu ještě určitě referovat.
