Do článku o výbavě, který jsem připravoval a publikoval ve středu, se mi nevešlo pár věcí. Některé úplně moc nesouvisely s tématem, jiné už by tam byly navíc a už tak dlouhý text by jen zbytečně znepřehlednily.
Tou hlavní myšlenkou, jež jsem si uvědomil, bylo, jak se mi změnil postoj k přípravě výbavy v průběhu let. Když jsem poprvé vyrážel na těžko do přírody, balil jsem si den předem, moc výbavu neřešil, vezl pár nepotřebných věcí a nevezl pár potřebných věcí. Podruhé už to bylo o trochu lepší, balení znovu probíhalo den dopředu, ale nepotřebné věci jsem už neměl a kromě dobré nepromokavé vrstvy mi nic nechybělo.
Mou třetí akcí byla Italy Divide 2019, tam už jsem nic nenechal náhodě, vše si pečlivě sepsal, rozdělil, dokola optimalizoval a dost věcí vylepšil. Nebylo to dokonalé, ale představovalo to pro mě velmi dobrý základ, který bych se dnes nebál vzít na jakýkoliv závod.
Jak už to tak ale bývá, s každou zkušeností zjistíte, co ještě můžete vylepšit, a tak optimalizuju doteď. Změnu však představuje, co řeším. Už nepřemýšlím, jestli mít spacák na řidítkách nebo pod sedlem, jestli mít batoh s vakem nebo dvě láhve v rámu. To důležité mám hotové, teď řeším drobnosti. Přemýšlím, jak velké balení opalovacího krému je nutné mít s sebou, kolik kartiček v peněžence je ještě snesitelné množství, za co budu měnit určité prvky výbavy, až přijde čas je nahradit, nebo jestli budu na 600km závodě potřebovat těžký multiklíč a spacák.
Zatím jsem se rozhodl vyzkoušet vosk místo oleje na řetěz, který slibuje menší frekvenci mazání a kompaktnější balení, nebo dva 30ml obaly na opalovací krém a Sudocrem. Je dost možné, že toho vylepším víc, míst pro optimalizaci vidím opravdu hodně, ale zároveň vím, že můj výsledek na těch drobných úsporách skoro vůbec nezávisí.
Jaromír Šolc