Závody

„Michale, vstávej. Prší.“ Vzbudil mě známý hlas. A opravdu. Na spacáku se mi leskly dešťové kapky. Kdyby to bylo na mě, spal bych jako zabitý a po probuzení bych se divil, proč jsem tak mokrý. Okamžitě jsme začali sklízet naše improvizované nocležiště. Poslední noc už jsem spal ve veškerém oblečení krom ponožek a dresu, který… pokračovat ve čtení

A ráno se stalo přesně to, co jsem předpokládal. I když jsem si posunul normální budík o hodinu, stejně jsem nevstal. Byla prostě moc velká zima. Navíc se ze spacáku tak hezky koukalo na přírodu.  Měl jsem to i s výhledem. Do cíle jsem to měl ale pořád 260 kilometrů. Společně s pozdním vstáváním to… pokračovat ve čtení

Kdo nařizoval ten budík?! Dvě hodiny uplynuly a pro mě to bylo jako mrknutí víček. Tomuhle se snad ani nedá říkat spánek. Ještě nebylo ani světlo! Že by se mi chtělo vstávat, to jsem rozhodně tvrdit nemohl. Chvilku jsem bojovat, abych na sebe vůbec dal věci a hořce zaplakal, že mi zbývalo pár posledních tyčinek… pokračovat ve čtení

Ty tři a půl hodiny spánku byly příjemně osvěžující. Usadil jsem se v nějakém teplém proudu, takže vstávání proběhlo bez problémů a kosu jsem neklepal. Do Vranova to šlo akorát z kopce dolů a nebyl tam výraznější problém. Jih mi už šel naproti a ve sjezdu zkušeně uhýbal. Do samotného Vranova jsem dorazil ani ne… pokračovat ve čtení

Vstával jsem klasicky na čtvrtou. Zrovna v tom nejlepším. Začínalo pršet, zvedal se vítr a v dálce se ozýval hrom. Tohle nebylo počasí, ve kterém by bylo bezpečné vyrážet. Rychlý pohled na radar mi napověděl, že se na mě žene něco velkého. Tohle jsem špatně odhadl! Mohl jsem svou noční jízdu ještě o pár hodin prodloužit, abych… pokračovat ve čtení

Vzbudil jsem se ještě před budíkem. Podle Fitbitu jsem spal hodinu a půl, takže to nebyla žádná sláva. Venku navíc pršelo a žádný okamžik radosti „jupí, jdu na kolo“ nepřicházel. S Milanem jsme uzavřeli dohodu, že tomu dáme půl hodiny a uvidíme. Bohužel déšť nepřestával. Milan vypadal, že tam chce spát až do desíti, ale já… pokračovat ve čtení

Všechna rána byla podezřele teplá. Toto nebylo výjimkou. Nestalo se mi, že bych se ve spacáku zasekl a nemohl vstát. Naopak! V Krkonoších jsem se vzbudil ještě před budíkem. A co v takové chvíli dělat? Oslavit to a jet! Zvolil jsem strategickou polohu v půlce kopce, takže na mě nepadalo nížinové chladno a rychle jsem se zahřál výjezdem…. pokračovat ve čtení

Byl jsem asi dost unavený. Budík neměl žádnou šanci, zvonil do lesa a budil nebohá zvířátka. Se mnou to absolutně nehlo. Ještě že mi automaticky za 10 minut zvonil znovu, jinak bych tam vyspával až do aleluja. Z nás tří jsem vyrážel první. Štěstí mi přálo a kořeny přes noc trochu oschly. Díky světlu se na… pokračovat ve čtení

Budíček jsem měl na čtvrtou ranní, ale ze samého nadšení jsem se vzbudil o 10 minut dříve. Zrovna začínalo pršet. Ideální chvíle vyrazit! Když už jsem si navlékl dres a kraťasy, déšť značně zesílil.  Nezbylo mi nic jiného než zalovit hluboko do brašny a vytáhnout nepromokavé kalhoty. To nám ty Míle začínají. Letos jsem benzinu… pokračovat ve čtení